Vtipy

Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:
„Nevím. Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“

Indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá:
„Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“

Indiáni zase odejdou a štípají dříví. Šamanovi už je to blbý a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. Tam mu odpoví:
„My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípou dříví.“

Linkový autobus zastaví na zastávce, lidé nastupují a kupují si lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velké kolty a říká:
„Johnny dnes neplatí!“

Řidič koukne do dvou hlavní a říká:
„No jo, jasně, dneska neplatíš.“

Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje. Řidiče to už naštve:
„Co to má znamenat? Jak to, že Johnny dneska zase neplatí?“

Johnny sáhne do kapsy a říká:
„Johnny má průkazku.“

Jeden mladík se chce stát nejrychlejším střelce Západu. V jednom salónu v Dodge City sedí Bat Masterson, kterého tento mladík osloví:
„Pane Mastersone, chtěl bych být pistolníkem, jako vy. Můžete mi dát nějaké rady?“

„No, většinou to nedělám, protože by to ve svém důsledku mohlo ohrozit moje zdraví, ale budiž. Takže, jsi oblečený v černém, máš dvě pistole se slonovinovou pažbou v černých pouzdrech, vypadáš jako pistolník. Umíš střílet?“

Mladík bez jediného slova prudce vytáhl zbraň a od boku ustřelil pianistovi klobouk.

„Dobré. Ale umíš střílet i levou rukou?“

Mladík vytáhl levou pistoli a od boku sestřelil pianistovi skleničku z piana.

„Dobré, chlapče. Líp bych to nedokázal. Ale mám pro tebe jednu dobrou radu. Jdi do kuchyně, popros kuchaře o plechovku sádla a pořádně do ní zaraz ty svoje pistole.“

„A proč?“

„Protože až Wyatt Earp dohraje a vstane od piana, vezme ty tvoje pistole a…“

Manažer obchodního domu dostal za úkol najmout nového zaměstnance. Po probrání hromady životopisů našel čtyři kandidáty, kteří měli stejné kvalifikace. Rozhodl se, že je všechny pozve na pohovor a položí jim pouze jednu otázku. Jejich odpověď rozhodne o tom, kdo získá práci.

V určený den se čtyři uchazeči posadili kolem konferenčního stolu a manažer se jich zeptal:
„Co je podle vás nejrychlejší věc na světě?“

První muž odpověděl:
„Myšlenka. Prostě vám bleskne hlavou, ani nevíte jak.“

„To je velmi dobré!“ pochválil ho manažer. „A vy, pane?“ zeptal se druhého muže.

Ten se zamyslel a řekl:
„Mrknutí! Přijde a odejde, ani si toho nevšimnete. Mrknutí je nejrychlejší věc, jakou znám.“

„Výborně!“ řekl manažer. „Mrknutí oka, to je opravdu populární přirovnání pro rychlost.“

Poté se otočil k třetímu uchazeči, který chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
„No, u nás na farmě máme na stěně vypínač. Když ho přepnete, světlo ve stodole na druhém konci pastviny se rozsvítí dřív, než si toho všimnete. Zapnutí světla je nejrychlejší věc, jaká mě napadá.“

Manažer byl jeho odpovědí nadšený a myslel si, že našel toho pravého.
„Je těžké překonat rychlost světla,“ uznal.

Nakonec se obrátil na čtvrtého a posledního kandidáta jménem Karel a položil mu stejnou otázku.

Karel se podrbal na hlavě a odpověděl:
„Po tom, co jsem slyšel, je mi jasné, že nejrychlejší věc na světě je průjem.“

Manažer zůstal v šoku:
„Cože!?“

„No jasně,“ vysvětloval Karel. „Víte, nedávno mi nebylo dobře, a jakmile jsem vyběhl na záchod, dřív než jsem stihl myslet, mrknout nebo rozsvítit, už jsem měl naděláno v kalhotách.“

Karel je nyní nový zaměstnanec obchodního domu poblíž vás!

Potkají se dva kamarádi a jeden říká:
„Chlape, chystám se na dovolenou. Do Thajska. Trochu si zařádit.“

Ten druhý:
„Člověče, to bych nedělal. Tam je to samý AIDS. Ještě to chytneš.“

Po půlroce se potkají znovu a ten cestovatel má všude vředy, vypadaný vlasy, nehty. Ten kamarád říká:
„AIDS, že jo?“

„Člověče, měl si pravdu. Taková pěkná, přičmoudlá a měla ho. Ale to nevadí. Už mám zaplacený zájezd do Afriky na pozorování zvířeny.“

„Hele, bacha. Takovej krokodýl ti urafne ruku, ani si ho nevšimneš.“

Po třech měsících se potkají a cestovatel má místo ruky hák.

„Krokodýl, že jo?“

„No jo. Asi pět metrů dlouhej. Ale to nic, už mám zaplacený lezení po Skalistejch horách.“

„Víš, nechci tě buzerovat, ale v těch horách, přilítne orel skalní, jeden nálet a máš vydloubnutý oko.“

Po pár měsících se potkají a on má opravdu pásku přes oko.

„Orel, že jo?“

„Ale kdepak. Spadl mi kamínek do oka a já ti v tom háku ještě nemám takovej cit.“

Muž a jeho žena sedí v restauraci, ale manžel neustále upřeně sleduje starší opilou ženu, která u vedlejšího stolu popíjí gin.

Jeho žena si toho všimne a zeptá se:
„Ty ji znáš?“

Muž si povzdechne:
„Ano… to je moje exmanželka. Začala pít hned po našem rozvodu před sedmi lety a slyšel jsem, že od té doby nebyla střízlivá.“

Jeho žena vykulí oči:
„Proboha! Kdo by si pomyslel, že někdo dokáže slavit tak dlouho?!“

Je zima a učitelka na základní škole pomáhá jednomu z žáků obout si boty na konci dne. Požádal ji o pomoc a ona brzy pochopila proč.

I když ona táhla a on tlačil, malé boty prostě nechtěly jít na nohy. Když konečně dostali druhou botu na místo, byla už celá zpocená. V tu chvíli klučina prohlásil:
„To nejsou moje boty.“

Učitelka zatnula zuby a potlačila nutkání říct:
„A proč jsi to neřekl hned?!“

Znovu se pustili do boje a snažili se mu boty stáhnout z nohou. Sotva se jim to podařilo, chlapec dodal:
„Jsou to boty mého bratra. Ale maminka mě dneska přinutila si je vzít.“

Učitelka nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat. S poslední špetkou trpělivosti a sil mu boty zase zpátky nasoukala. Když mu pomáhala do kabátu, zeptala se:
„A kde máš rukavice?“

Chlapec odpověděl:
„Strčil jsem si je do špiček bot.“

Advokát vdává dceru za mladého advokáta. Po obřadu přinese zeťi velký šanon a povídá:
„Tady je synu můj svatební dar, je to 10 let rozdělaný případ.“

Zeť asi za dva měsíce přijde za tchánem a povídá:
„Tatínku, tak ten případ od vás, jak jste s ním nemohl deset let hnout jsem již úspěšně vyřešil.“

Tchán se chytne za hlavu se slovy:
„Cos to provedl chlapče, vždyť z toho případu se dalo žít dalších deset let.“

Tři ženy, brunetka, černovláska a blondýnka, se chtějí dostat do nebe. Bůh jim praví:
„Do nebe vede 1000 schodů. Která z vás se zasměje mému vtipu, vrátím ji zpátky na zem.“

Všichni tři souhlasí s pravidly a vydají se nahoru. Na 158 schodu se zasměje vtipu brunetka. Bůh ji vrátí na zem.

Tak jdou černovláska s blondýnkou a na 601 schodu se zasměje vtipu černovláska. Bůh ji také musí vrátit zpátky na zem.

Blondýnka jde po schodech dál nahoru a na 999 schodu se zasměje. Bůh se jí ptá:
„Proč jsi se smála? Vždyť jsem žádný vtip neřekl.

A blondýnka odpoví:
„Já jsem teď pochopila ten první.“

Ptá se žena své kamarádky:
„Jak poznáš, kdy se máš dát do velkého prádla? Těm předpovědím počasí se moc věřit nedá.“

„Ty já ani neposlouchám, mám vlastní barometr.“

„Že jsem ho u vás nikdy neviděla ?“

„Ani jsi nemohla. Když můj starej ještě ráno spí, opatrně kouknu pod peřinu. Pokud mu leží nalevo, bude pršet, pokud napravo, bude pěkně svítit sluníčko.“

„A co když stojí?“

„Tak to na prádlo seru!“