Vtipy: Před smrtí

Jednou chci umřít v klidu ve spánku jako můj děda. Rozhodně nechci ječet a řvát jako všichni, co s ním v tom autě jeli…

Sedí žena u svého muže, který je na smrtelné posteli a ten jí říká:
„Když nám vyhořel dům, byla jsi u mne. Když nás vykradli, byla jsi taky u mne. Když teď umírám, zase sedíš vedle mne. Tak si tak říkám - jestli mi, Ty **** jedna, nepřinášíš smůlu.“

„Člověče, já už to se starou nemůžu vydržet, poraď mi, jak se jí mám zbavit?“

„To je jednoduchý, tři soulože denně po dobu tří měsíců prej ženská nevydrží a umře.“

„To je skvělý, promiň, já musím domů, já s tím začnu už dneska.“

Potkají se znovu za necelé tři měsíce, ovšem první chlapík sedí celej seschlej, roztřesenej na vozíčku, kterej tlačí jeho žena.
„Prosím tě, Karle, co se Ti to stalo?“

„Pssst, vona eště neví, že pozejtří umře!“

Leží doma děda na smrtelné posteli, pustili ho domů na těch posledních pár dnů a vypadá to, že konec už brzy přijde. Najednou pomalu otevře oči, začichá a ptá se:
„Bábo, ty smažíš koblihy?“

„Jo, smažím.“

Děda v sobě sebere poslední síly, vyplazí se nesmírně ztěžka z postele do kuchyně, už už natahuje ruku po talíři s koblihama a najednou PLESK!

Bába ho praští přes ruku a říká:
„Kuš dědku, ty jsou na pohřeb!“

Jde smrtka do nemocnice a povídá: „Ty půjdeš za měsíc, ty za dva roky, ty za týden.“

Starý pán se bojí, co mu smrtka řekne, tak si zaleze do dětské postýlky. Smrtka k němu přijde a říká: „Copak je to tady za miminko?“

Pán odpoví: „Já spinkám.“

A smrtka na to: „Tak se vyspinkej a půjdeme pá.“

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A kdo se směje Chucku Norissovi, ten se určitě směje naposled.

Na okraji mostu stojí žena, viditelně rozhodnutá skočit. Přiblíží se k ní zanedbaný bezdomovec, zamyšleně si ji prohlédne a povídá:

„Paninko, než to uděláte, co takhle si naposledy trochu zařádit? Mohli bychom si spolu užít.“

Žena na něj vytřeští oči, okamžitě zrudne vzteky a spustí na něj lavinu nadávek. Bezdomovec jen pokrčí rameny, zaculí se a klidně řekne:

„No dobrá, já si teda počkám dole.“

Potká smrtka chlapa a říká mu:
„Tvoje žena právě prolomila heslo na tvůj Facebook a pročítá si tvůj messenger. Jdeš ještě domů, nebo jdeš rovnou semnou?“

V knihovně:
„Prosím vás, kde máte nějaké knihy o sebevraždách?“

„Pátý regál zleva, střední police.“

„Ale tam není žádná kniha!“

„Vidíte, jací jsou lidi! Půjčí si a nevrátí!“

Umírající babička říká své vnučce:
„Chci ti zanechat svou farmu. To zahrnuje i vilu, traktor a další vybavení včetně 22 398 750 dolarů.“

Vnučka, která se již brzo stane bohatou říká:
„Babi, jsi tak štědrá, nevěděla jsem, že máme farmu! Kde to je?“

Babička z posledního dechu šeptá:
„Facebook..“