Vtipy: Rybářské

Papež, Dalajláma a arcibiskup z Canterbury se rozhodnou, že si půjdou zarybařit. Pronajmou si loďku a vyrazí doprostřed jezera. Je ale horký den a už za pár hodin jim dojde všechno pivo.

„Musíme se vrátit ke břehu a koupit další,“ navrhne papež.

„Není třeba,“ odpoví Dalajláma, vyleze z loďky a přejde po hladině jezera ke břehu, kde zajde do hospody. O deset minut později se vrátí s bednou piva, přejde po vodě zpátky a naskočí do loďky.

Za půl hodiny je pivo zase pryč. Tentokrát se zvedne papež a řekne:
„Teď jsem na řadě já!“ Podívá se dolů do vody, usměje se, pak vystoupí z loďky a klidně přejde po hladině na břeh. O deset minut později se vrátí, opět po vodě, s dalším pivem.

Po další půlhodině je pivo pryč znovu. Arcibiskup si odkašle a řekne:
„Teď to vezmu já!“ Sebevědomě se postaví, přehoupne nohu přes bok lodi… a okamžitě se propadne pod hladinu.

Papež a Dalajláma ho vytáhnou zpět, lapá po dechu a prská vodu.

Papež se nakloní k Dalajlámovi a pošeptá mu:
„Myslíš, že jsme mu měli říct o těch kamenech pod hladinou?“

Dalajláma se zamračí a nechápavě se zeptá:
„Jakých kamenech?“

Chlap povídá v hospodě:
„Hele, jednou sem chytil štiku 150cm.“

Druhý:
„To já zase jednou u nás na rybníku chytil zapálenou svíčku.“

„Hm tak to kecáš.“

„Tak ty tu štiku zkrať o metr a já zhasnu tu svíčku.“

Rybář se chvástá:
„Včera jsem chytil štiku. Úplně jako moje ruka!“

Druhý rybář:
„Kecáš. Tak chlupaté štiky neexistují.

Rybář sedí celý den v dešti u vody a loví. Pořád nic. Ani mřenka. Vtom zlatá rybka!
„Když mě pustíš, splním ti tři přání.“

„Dobře. Chci být bohatý, mít krásnou mladou ženu a cestovat do zahraničí !“

„Běž domů, vše se ti splní!“ praví zlatá rybka.

Ráno se probouzí rybář cloumáním své ženy:
„Vstávej Ferdinande, jedeme do Sarajeva !“

Vytáhne rybář na udici zlatou rybku a ta promluví lidským hlasem:
„Pusť mě zpátky do vody, splním ti tři přání.“

„Nepustím a přeju si jenom jedno, abys měla málo kostí.“

Chytí rybář zlatou rybku, podívá se na ní, hodí ji naštvaně do vody a povídá:
„Zase zlatá, kdo to má furt žrát?“

Vyhodí moře na břeh zlatou rybku. Jde kolem dědeček a rybka na něj volá:
„Když mě hodíš zpátky, splním ti tři přání.“

„To máš smůlu, já jsem kouzelný dědeček.“

Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese. Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.

„Co je to za člověka?“ ptá se maminky.

„To je rybář,“ poučuje ho máma, „chytá žížaly.“

„Žížaly?“ podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby.“

Rybář doma pyšně ukazuje svůj úlovek manželce a zasněně vypráví, jak to bylo na jezeře pěkné. Najednou mu vpadne do řeči manželka:
„Právě volali z obchodu s rybami, že sis tam prý zapomněl peněženku i s doklady!“

Rybář sedí na břehu řeky u svých prutů. Zaslechne volání o pomoc. Skočí do vody a zachrání tonoucího. Když se muž probral z mdloby, dojatě zachránci děkuje.

„Nechte toho“, přeruší jej netrpělivě rybář. „Raději mi řekněte, jestli tam dole jsou vůbec nějaké ryby!“