Vtipy: Národy

Přijedou kanadští dřevorubci k ruským a na znamení přátelství jim věnují nejmodernější kanadskou motorovou pilu. Jeden Rus hned že ji vyzkouší. Tak jde do lesa a Kanaďan za ním ještě volá:
„S touhle pilou uděláš 2000 kubíků za den!“

Pak večer přijde úplně polomrtvý Rus a říká:
„1700 a víc nic.“

Kanaďani se diví a říkají, ať jde ještě zítra. Druhý den večer se Rus vrátí totálně zničený a sípá:
„1750…“ a padne na zem.

Tak to jde několik dní, Rus se dostane až na 1900 a Kanaďanům to nejde do hlavy,. Řeknou Rusům, že teď půjdou s nimi a ukážou jim to. Kanaďan si nasadí brýle proti třískám a nastartuje motorovku. Ozve se řev a Rus přiskočí a ptá se:
„Što éto?“

Pánbůh si povolá Obamu, Medveděva a Klause a po jednom si je volá k sobě do pracovny.

První vyjde Obama, ostatní se na něj sesypou a ptají se co a jak. Obama, viditelně bledý, říká:
„Chtěl po mně, abych ukončil všechny války, které vedeme, jinak stiskne takový zelený tlačítko a Amerika přestane existovat. Vůbec nevím, co s tím mám dělat.“

Druhý jde Medveděv. Podobná situace.
„Chtěl po mně odstavit komunisty od moci v celém Rusku. Jinak zelené tlačítko. Vůbec nevím co s tím.“

Třetí jde Klaus. Vyjde ven, potutelný úsměv.
„Chtěl po mně, aby se v Čechách přestalo krást.“
Sáhne do kapsy: „Tak tady je to tlačítko.“

Jede v newyorském metru malý Žid a sleduje černocha, který čte hebrejsky psané noviny. Židovi to přijde divné a říká černochovi:
„Promiňte, vy ráčíte být Žid?“

A černoch říká:
„No tak to by mi tak ještě scházelo!“

Ten trapný okamžik, když chodíte s Číňankou, řeknete jí, že chcete šedesát devítku a ona uvaří kung-pao.

Potká indián vyholeného skina:
„Ty vole, chlape, kdo tě skalpoval? Tomu říkám čistá práce!“

Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA:
„Tak co, hoši, co jste zjistili?“

„Nic,“ odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.“

Prezident se zlobí:
„Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!“

Potkají se u stolu Američan, Rus a Slovák. Něco se popilo a Rus říká:
„U nás máme tak obrovské ropovody, že se do nich vejde i ponorka!“

Američan se nenechá zahanbit:
„U nás, v Americe, se staví 1000 metrů vysoké mrakodrapy!“

Slovák neví, čím by je trumfnul, až nakonec řekne:
„My máme na Myjave takého baču, že keď sa mu postaví, deväť holubov sa mu naň môže posadiť.!“

Noc se přehoupne do rána a když se probudí, Rus přiznává:
„Víte, chlapi, když se pije, tak se lže a včera večer jsem lhal i já. Nám se do těch ropovodů nevejde ponorka, ale jenom bagr.“

Američan se taky přiznává:
*„Chlapi, byli jsme opilí, i já jsem lhal. My stavíme maximálně 600-metrové mrakodrapy.“

*„Aj ja som vám klamal.,“ přiznává nakonec Slovák. „Ten bača nebol z Myjavy, ale z Liptova.“

Ztroskotá letadlo na ostrově s lidojedy. Přežijí to jen Američan, Čech a Němec. Lidojedi je okamžitě objeví a vezmou je do tábora. Tam si je náčelník postaví do řady a říká:
„My vás pustit do lesa a vy si přinést jedno ovoce. Potom já rozhodnout co s vy.“

Všichni tři se vydají do lesa. První se vrátí Němec a má banán. Příjde k náčelníkovi a ten říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“

A hned začali. Němec začal řvát jako by ho na nože brali. A tak byl lidojedy zabit.

Další přišel Čech s mandarinkou. Příjde k náčelníkovi a ten opět říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“

Začnou. Jenomže Čech chytne brutální výtlem. Lidojedi nechápou a tak se náčelník ptá:
„Co ty smát? Tebe nebolet?“

A Čech na to:
„Ale jo, bolí to, ale já jsem viděl Američana a ten si nese meloun!“

Víte, jak se řekne japonsky miminko?

???

Čumizfusaku.

Vysílají sovětského diplomata do USA a na cestu mu dávají dobré rady:
„Až se tě zeptají, jaký máš plat, řekni že 500 rublů měsíčně. A až budou chtít vědět, kolik u nás stojí auto, řekni, že tak běžně kolem 400 rublů.“

Všechno v pohodě, diplomat odjede a v Americe se ho ptají:
„Kolik vyděláváte měsíčně?“

„500 rublů.“

„A na kolik přijde u vás takové průměrné auto?“

„Na 400 rublů.“

„A vy máte auto?“

„Zatím ne, ještě musím tři měsíce šetřit, pak si koupím novou čepici.“