Vtipy: Cestování

Skot s dětmi si v neděli vyrazí na výlet na letiště. Ukazuje jim letadýlka a najednou si všimne nápisu: „Vyhlídkové lety pro rodiny s dětmi za výhodnou cenu – 100 dolarů na hodinu“. Děti strašně škemrají a tak jde Skot za pilotem a snaží se ho přemluvit.

„Ok, tak se vsadíme,“ na to pilot. „Když vydržíte celý let ani neceknout, budete to mít zadarmo.“

Skot jde za dětmi, vysvětlí jim co a jak, a už letí. Pilot se zlomyslně uchechtne a hodí otočku. Ticho, nikdo ani nedutá. Pilot přidá trojitý vrut. Ticho. Pilot začne provádět akrobacii, padá střemhlavým letem, na poslední chvíli ho vybere a udělá šílenou vývrtku, ale pořád je ticho, nikdo ani nešpitne. Když přistanou, pilot uznale praví:
„Teda chlape, klobouk dolů, jste kabrňák. Máte to grátis. Ale stejně pořád nechápu, jak jste to vydržel?“

„No, popravdě, bylo to těžké. Zvlášť v jednu chvíli, když vypadly děti…“

Hlášení kapitána jako obyčejně:
„Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu….sakra! Do háje! Mě šlehne! Ježišmarjáá!“

Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik… Po delší chvíli se kapitán ohlásí:
„Dámy a pánové, prosím, omluvte mě. Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje nohavice zepředu.“

Jeden z pasažérů zakřičí:
„Ty hovado! Kdybys viděl moje nohavice zezadu.“

Dva opilci si přivolali taxi. Taxikář, když viděl, v jakém jsou stavu, jen nastartoval motor, hned ho zase zhasl a řekl:
„Tak, jsme na místě.“

Opilci mu dali peníze, jeden poděkoval, ale druhý mu vrazil pořádnou facku.

Taxikář se zarazil, myslel si, že zjistili, že autem vůbec nejel, a zeptal se:
„Za co to bylo?“

A opilec na to:
„Příště neleť jak prase! Mohl jsi nás zabít!“

Jedou dva chlapci vlakem okolo stáda krav. Jeden z nich povídá tomu druhému:
„V tom stádu bylo 254 krav.“

Druhý se ho ptá:
„Prosím tě, jak si to mohl tak rychle spočítat?“

„To je jednoduché,“ odpovídá první, „spočítáš nohy a vydělíš čtyřma!“

Řidič stopařce.
„Dáte si cigaretku?“

„Né, díky, já nekouřím.“

„A na skleničku byste se někde stavit nechtěla?“

„Né, díky, já nepiju.“

Za chvíli holka povídá.
„Jé, to je krásný palouček, zastavte tu na chvíli.“

Když se vracejí k autu, povídá stopařka.
„No vidíš. A jde to i bez cigaret a chlastu.“

Linkový autobus zastaví na zastávce, lidé nastupují a kupují si lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velké kolty a říká:
„Johnny dnes neplatí!“

Řidič koukne do dvou hlavní a říká:
„No jo, jasně, dneska neplatíš.“

Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje. Řidiče to už naštve:
„Co to má znamenat? Jak to, že Johnny dneska zase neplatí?“

Johnny sáhne do kapsy a říká:
„Johnny má průkazku.“

Potkají se dva kamarádi a jeden říká:
„Chlape, chystám se na dovolenou. Do Thajska. Trochu si zařádit.“

Ten druhý:
„Člověče, to bych nedělal. Tam je to samý AIDS. Ještě to chytneš.“

Po půlroce se potkají znovu a ten cestovatel má všude vředy, vypadaný vlasy, nehty. Ten kamarád říká:
„AIDS, že jo?“

„Člověče, měl si pravdu. Taková pěkná, přičmoudlá a měla ho. Ale to nevadí. Už mám zaplacený zájezd do Afriky na pozorování zvířeny.“

„Hele, bacha. Takovej krokodýl ti urafne ruku, ani si ho nevšimneš.“

Po třech měsících se potkají a cestovatel má místo ruky hák.

„Krokodýl, že jo?“

„No jo. Asi pět metrů dlouhej. Ale to nic, už mám zaplacený lezení po Skalistejch horách.“

„Víš, nechci tě buzerovat, ale v těch horách, přilítne orel skalní, jeden nálet a máš vydloubnutý oko.“

Po pár měsících se potkají a on má opravdu pásku přes oko.

„Orel, že jo?“

„Ale kdepak. Spadl mi kamínek do oka a já ti v tom háku ještě nemám takovej cit.“

Americký voják sloužící se právě vrátil z několikatýdenního nasazení. Konečně dostal pár dní volna a jel vlakem do Londýna.

Vlak byl přeplněný, a tak prošel celou soupravu a hledal volné místo k sezení. Jediné volné sedadlo bylo vedle elegantně oblečené dámy středního věku, ale na něm se rozvaloval její malý pes.

Unavený voják se slušně zeptal:
„Promiňte, madam, mohu si sednout?“

Angličanka se na něj povýšeně podívala, povytáhla nos a odfrkla si:
„Vy Američané! Jste tak nezdvořilí. Nevidíte, že tam sedí moje malá Fifi?“

Voják si povzdechl a pokračoval dál hledat jiné místo, ale celý vlak byl obsazený. Po chvíli se znovu ocitl před tou samou dámou a jejím psem. Znovu tedy požádal:
„Prosím vás, paní, mohu si přisednout? Jsem opravdu unavený.“

Žena si ho přezíravě změřila, nakrčila nos a znechuceně pronesla:
„Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale i arogantní. Představte si to!“

Voják už neřekl ani slovo. Sklonil se, popadl malého psa, otevřel okno a vyhodil ho ven. Pak se klidně posadil na uvolněné místo.

Žena se zděšeně rozkřičela, začala nadávat a požadovala, aby někdo vojáka potrestal.

V tu chvíli se z druhé strany uličky ozval distingovaný anglický gentleman:
„Víte, pane, vy Američané máte skutečně talent dělat všechno špatně. Držíte vidličku v nesprávné ruce, řídíte auta na špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil z okna špatnou čubku.“

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Na Marsu přistáli kosmonauti a prochází se pustou a hornatou krajinou. Náhle spatří ve skalách nějakou postavu. Přijdou k ní blíž a k svému úžasu zjistí, že je to Vietnamec.

„Jak jste se sem dostal?“ ptají se udiveně.

„Vypouštěli jsme do kosmu svoji první raketu,“ vysvětluje Vietnamec, „dvacet tisíc nás natahovalo ten prak a na povel start jsem se zapomněl pustit.“