V obchodním domě nabízí prodavač přepychové dámské prádlo a stále vykřikuje:
„Chcete být sexy? Kupte si toto krajkové prádlo ještě dnes, protože od zítřka platí nové ceny!“

Po dvou hodinách prádlo úplně zmizelo z pultu. Přiběhla ještě jedna opozdilá zájemkyně a smutně se ptá, kolik to prádlo bude stát od zítřka.
„Bude levnější o třicet procent!“ říká prodavač.

Jedou dva buzeranti na kolech a vezou velkou vázu. Najednou se vyřítí auto, srazí je a váza se samozřejmě rozbije. Řidič vyleze a jeden z buzíku spustí typickou ‚hošovskou‚ fistulí na kolegu:
„Zavolej policajty, to se musí sepsat.“

Chlapík z auta říká:
„Hele, nešlo by to nějak domluvit? Já vám dám peníze a koupíte si novou. Co takhle tisíc?“

„Ne ne ne, jdeme pro ty policajty.“

„A co dva tisíce? Pět? Víte, já jsem trochu pil, takže…“

„Ne ne ne…“

Chlápek se teda nakrkne a začne řvát:
„Buzeranti zasraní, polibte mi prdel“

„Počkej, nikam nechoď. To mě začíná zajímat!“

Přijde manželka miliardáře domů a nadává:
„Příště, když ti napíšu ať koupíš čínu, tak myslím jídlo!“

Víte proč musí být muž chytřejší než pes?

???

Aby se při honění ocásku netočil furt dokolečka.

Přijde cikán k doktorovi a povídá:
„Pane doktor, já už jsem úplně zoufalej. Mám jedenáct dětí, platím samý alimenty. Uřízněte mi ho!“

„Ale Dežo, to přece nemá cenu,“ namítne lékař.
„Já ti ho teď uříznu a ty za měsíc přijdeš, že ho chceš zase zpátky.“

„Ale ne, pane doktore, nepřijdu, slibuju!“

Doktor tedy provede příslušnou operaci. Neuplyne ani měsíc a cikán je zase v ordinaci:
„Měl jste pravdu, pane doktor, nedá se to vydržet. Přišijte mi ho zpátky!“

„No jo, Dežo,“ svraští muž v bílém obličej,„ ale já už toho tvého nemám. Mám tu teď jen jednoho z opice. Chceš ho?“

Cikán souhlasí a tak mu to doktor přišije.

Po delší době potká doktor Deža na ulici a ten se k němu žene s úsměvem na tváři. Doktor se zastaví a vyzvídá:
„Tak co, dlouho jsi u mě nebyl, pomohlo to?“

„Teda, pane doktor,“ rozplývá se Dežo, „je to úplně perfektní. Mám po problémech! Jakmile se něco narodí, okamžitě se to sebere a utíká to do lesa!“

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude doprovázet maximálně lehce ironickým pohledem.

Na silnici není prakticky žádný provoz do chvíle, kdy potřebujete odbočit doleva.

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Dva policajti jdou po chodníku, vidí na něm ležet pětikorunu a jeden říká druhému:
„Proč nesebereš těch 5 korun?“

„Já se pro 5 korun neohnu!“

„Ty blázne, vždyť s tím se dá telefonovat!“

„Tak to už je něco jiného!“

Zvedne pětikorunu, přiloží si ji k uchu a křičí:
„Halóóó…“