Pár v nákupním centru:

Ona: „Tyhle boty bych si moc přála, miláčku, ale zapomněla jsem si doma peněženku ...“

On: „A kolik stojí?“

Ona: „Tři a půl tisíce...“

On vytahuje šrajtofli - Ona začíná dychtit ...

On: „Tady máš pade na bus a zajeď si domů pro peněženku. Já počkám dole v hospodě!“

Zkrachovala místní fabrika a tak se manželé ocitli oba bez práce. Na krku půjčky, hypotéka ... Na rodinné radě rozhodli, že city musí jít stranou, ona bude muset, než se dostanou z nejhoršího, poskytovat erotické služby. Vypůjčili si na noc od kamaráda garsonku, dali inzerát.

„A co myslíš, kolik si mám říct?“

„No, děláš to krátce, buduješ si klientelu, tak to nepřežeň!“

Ráno se manželka vrací, totálně strhaná.

„Tak kolik to dalo?“

„Tady máš tisícpětsetdvacet korun.“

„No, nebuď smutná, to je na začátek pěkný. Ale řekni mi, kdo ti dal dvacku?“

„No, skoro všichni. Sem tam jsem dohodla i padesátikorunu.“

Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká:
„Kéž by tu byl Boryš! Ten by nám pomohl.“

A po chvíli zase. Takhle to říká celý den. Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se:
„Co máš pořád s tím Boryšem?“

A první odpovídá:
„No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umí-po-skalinách…“

V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá:
„Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej kaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!“

Chlápek se otočí:
„Hele pane, já vám vůbec nerozumím. Já jsem z Prahy.“

„Aha, tak to jo“, říká Brňák a pokračuje „Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte.“

Armádní jednotka je na cvičení v džungli a seržant dává vojákům důležité instrukce:
„Hoši, místní ženy jsou tak okouzlující, že se do nich okamžitě zamilujete. Ale vyhněte se jim za každou cenu. Jsou plné nemocí!“

„Dále voda. Obsahuje strašlivého Ju-Ju červa. Pokud se napijete, budete trpět. Takže varuji předem!“

„A nakonec je tu had tak smrtící, že se mu musíte opravdu vyhnout. Má černé a žluté pruhy, snadno ho poznáte. Když už ho chytíte, popadněte ho za ocas, rukou sjíždějte nahoru k hlavě a pořádně ho majzněte.“

„Tak jo, hoši! Na cestu!“

O dva týdny později navštíví seržant tři vojáky v polní nemocnici.

„Tak co se stalo, vojáku?“ ptá se prvního.

„Seržante, ta místní holka byla tak nádherná… nešlo odolat… teď mám syfilis.“

„Říkal jsem ti to, chlapče!“ povzdechne si seržant.

Přistoupí k druhému vojákovi: „A ty?“

„Voda, Seržante. Byl jsem tak žíznivý, že jsem se prostě napil. A teď mi ten Ju-Ju červ žere zadek.“

Seržant jen zavrtí hlavou a přejde k poslední posteli, kde leží voják celý v obvazech, sotva se hýbe.

„A co se stalo tobě?!“

Voják zasténá:
„Černo-žlutý had, Seržante! Chytil jsem ho, přesně jak jste říkal. Ale teď mám dva prsty vražené do zadku největšího bengálského tygra, jakého jste kdy viděl!“

Lord Smith přistihne lupiče u svého trezoru. Sundá ze stěny bambitku a namíří ji na neznámého:
„Sire, pokud okamžitě neopustíte můj dům, budu nucen si dojít do loveckého salónku pro náboje!“

V ZOO mají opičáka, který je sexuálně hyperaktivní, žádná opice mu nestačí, každou utahá. Ošetřovatelé se domluví a dají jej do klece s medvědicí. Ráno se dívají a opičák vesele skáče po kleci a medvědice leží natažená, sotva dýchá. Strčí jej tedy k lvici. Ráno opět opičák vesele skáče a lvice sotva dýchá. Vystřídají tak postupně všechna velká zvířata v ZOO a opičák stále čilý a veselý. Jako poslední možnost je žirafa. Ráno přijdou a diví se. Žirafa vesele běhá po kleci a opičák v posledním tažení leží v rohu klece. Ošetřovatel škodolibě říká:
„Tak jsme tě přece dostali, přece tě některá utahala.“

Opičák pootočí hlavu a říká:
„To bylo pořád, miláčku pusinku, miláčku šmrncni si, miláčku pusinku, miláčku šmrncni si a já se mohl uběhat.“

Předměty, které hledáš, se nikdy neobjeví, když je potřebuješ, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a ty budeš hledat úplně něco jiného.

„Víte, pane řediteli, co roste bez slunce i bez vody?“

„Nevím, klaun.“

„Přece ceny.“