Zlatý důl
Povídá přítel majiteli přístavní krčmy:
„Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!“
„A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby.“
Zbožný učitel
„Tak co, Pepíčku, jaký je ten váš nový učitel?“
„Hodný a zbožný, tatínku.“
„Zbožný?“
„Ano. Při každé mé odpovědi koukal k nebi a jenom říkal: Pane bože, pane bože.“
Černoch prezident
Lord na svého afroamerického sluhu:
„Johne, v Americe je prezident černoch, co na to říkáš?“
„Jeho pán na něj musí být velice pyšný!“
Sto právníků
Jak se říká 100 právníkům na dně moře?
???
Dobrý začátek
Kouzelný stůl a hořká pravda
Muž vešel do starožitnictví s úmyslem koupit si stůl. Téměř okamžitě našel ten pravý a zeptal se na cenu.
„Dva tisíce Eur, pane.“
„Nikdy!“ vykřikl muž. „To je neuvěřitelně drahé.“
Prodavač přikývl:
„To máte pravdu, ale tohle není jen tak obyčejný stůl. Tento kus nábytku má speciální schopnosti.“
„Tak to dokažte,“ řekl muž skepticky.
Prodavač přistoupil ke stolu a zeptal se:
„Kolik pater má tato budova?“
Stůl okamžitě vyskočil do vzduchu čtyřikrát. A skutečně, budova měla čtyři patra.
Muž stále pochyboval:
„Dobře, zeptejte se ho, kolik mám peněz v peněžence.“
Prodavač položil otázku a stůl vyskočil jedenáctkrát.
„To je neuvěřitelné!“ vykřikl muž. „Opravdu tam mám dvě pětieurovky a jednu jednoeurovou minci. Musím ten stůl mít!“
Zaplatil 2 000 Eur a druhý den mu byl starožitný stůl doručen domů. Když jej instalovali, přišel jeho kamarád a hned si nového nábytku všiml.
„To je něco speciálního,“ pochlubil se muž. „Podívej, ukážu ti to.“
Chvíli přemýšlel, a pak se zeptal:
„Kolik peněz má moje žena na svém bankovním účtu?“
Stůl se okamžitě zbláznil. Začal zuřivě poskakovat, vyskakoval znovu a znovu, a ani po deseti minutách nepřestal.
Muž ohromeně vykřikl:
„Jak je to možné? Kde vzala tolik peněz?!“
V tu chvíli se stůl zastavil, jeho nohy se roztáhly a šuplíky vypadly na zem.
Před pekelnou branou
Tři chlápci stojí před branou pekelnou. Ďábel se ptá prvního:
„Tak co ty, za co jsi tady?“
„Já nevím, vedl jsem perfektní čistý život.“
„OK, tak se postav támhle…“
Pokračuje k druhému, ten řekne to stejné, a pak dojde ke třetímu, položí stejnou otázku a ten povídá:
„Chlastal jsem, kouřil jsem a ošukal jsem všechny ženský široko daleko…“
„Skvělý,“ povídá ďábel,„počkej tady, já dám tyhlety dva do kotle a pak to spolu pořádně roztočíme…“
Marná snaha mrtvice
Sedí si tak mozková mrtvice na stromě a vidí, že jde kolem babička. Tak hop a skočí jí na hlavu. Za chvilku babičku odnáší na nosítkách.
Po chvilce se pod stromem objeví chlápek a mrtvice znovu skočí a chlápek taky skončí v sanitce s mozkovou příhodou.
Za nějakou dobu jde kolem stromu blondýnka. Mrtvice neváhá, skáče a blondýnka nic. Nedá jí to, vyleze na další strom a skočí zase. Blondýnka nic. Vyleze potřetí na strom a znovu skočí. Nic se neděje. Mrtvice smutně dumá pod stromem. Najednou se rozzáří a zvolá:
,„Vždyť jsem přeci mozková!“
Pozor, pes!
V malém obchůdku na venkově byla na dveřích veliká, výrazná cedule“Pozor, pes!“
Chlápek, který tou vesnicí projížděl a šel si koupit cigarety nahlédne opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starý baset a spí. Ptá se tedy prodavače:
„Je to ten pes, na kterého si mají lidi dávat pozor?“
„Jo, to je on.“
„No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný. Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?“
„Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali.“
Irské jeptišky v Americe
Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé:
„Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy.“
„Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí Američané.“
Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS.
„Dva hot dogy, prosím.“ řekla Matka představená.
Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla:
„Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?“
Boryš umí
Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká:
„Kéž by tu byl Boryš! Ten by nám pomohl.“
A po chvíli zase. Takhle to říká celý den. Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se:
„Co máš pořád s tím Boryšem?“
A první odpovídá:
„No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umí-po-skalinách…“