Byl jsem nakupovat v supermarketu se svou ženou a ta se mi zase někde ztratila. Hledal jsem ji asi 15 minut a už jsem byl celý zoufalý, když jsem uviděl mladou, krásnou a hubenou dívku.

Zeptal jsem se ji:
„Ztratil jsem svoji ženu. Můžu si s vámi chvíli povídat?“

Řekla mi:
„Ano, ale jak vám to pomůže najít vaši ženu?“

Řekl jsem:
„Uvidíte, že do 30 sekund tu bude!“

Baví se dva chlápkové v práci a jeden se ptá druhého:
„Hele používáte při souloži prezervativ?“

„No jasně.“

„A stalo se ti někdy, že ti tam zůstal?“

„No jasně že jo, mockrát.“

„A co s tím děláš?“

„Nic, normálně ho vyseru.“

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

Policista zastaví auto, které překročilo povolenou rychlost. Přistoupí k řidiči a začne ho vyslýchat:
„Pane řidiči, víte, jak rychle jste jel?“

„Ano, pane policisto.“

„A proč jste překročil povolenou rychlost?“

„No, abych stihl domů dřív, než mi vyprší řidičák.“

Přiběhne Pepíček k tatínkovi a ptá se:
„Tati, co je to mozek.?“

„Teď né Pepo. Já mám v hlavě úplně jinné věci.“

Ulicí se řítí motocyklista. V zatáčce dostává smyk a sráží mladíka na přechodu. Řidič, ještě notně opilý ze silvestrovské zábavy, se rychle zorientuje, vyskočí na motorku a mizí v dálce. Po chvíli k poškozenému chodci přibíhá policista, který byl svědkem nehody. V té chvíli vyjde najevo, že chodec je policistovi dobře známý kapesní zloděj.
„Zapamatoval jste si jeho číslo?!“

„Nejen to, pane příslušníku. Mám dokonce jeho náprsní tašku…“

Policista u soudu vysvětluje, jak chytil podezřelého:
„Když jsem dorazil na místo činu, našel jsem oběť s nožem v zádech. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl muže, jak běží pryč. Začal jsem ho pronásledovat a křičel jsem na něj: ‚Stůjte! Policie!‘ Ale on běžel dál. Zrychlil jsem a znovu zakřičel: ‚Stůj, nebo vystřelím!‘ A on stále běžel.“

Soudce se zamračí:
„A jak jste ho tedy nakonec chytil?“

Policista se usměje:
„Zahnul za roh a já na něj zakřičel: ‚Přestaňte utíkat, jinak budu muset napsat hlášení!‘ Zastavil okamžitě.“

Je zima a učitelka na základní škole pomáhá jednomu z žáků obout si boty na konci dne. Požádal ji o pomoc a ona brzy pochopila proč.

I když ona táhla a on tlačil, malé boty prostě nechtěly jít na nohy. Když konečně dostali druhou botu na místo, byla už celá zpocená. V tu chvíli klučina prohlásil:
„To nejsou moje boty.“

Učitelka zatnula zuby a potlačila nutkání říct:
„A proč jsi to neřekl hned?!“

Znovu se pustili do boje a snažili se mu boty stáhnout z nohou. Sotva se jim to podařilo, chlapec dodal:
„Jsou to boty mého bratra. Ale maminka mě dneska přinutila si je vzít.“

Učitelka nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat. S poslední špetkou trpělivosti a sil mu boty zase zpátky nasoukala. Když mu pomáhala do kabátu, zeptala se:
„A kde máš rukavice?“

Chlapec odpověděl:
„Strčil jsem si je do špiček bot.“

Jakým způsobem přinutíte manžela, aby si zapamatoval datum výročí vaší svatby?

???

Vdejte se na jeho narozeniny!