Vtipy

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“

Pepa se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla do armády. Kamarád se diví:
„Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?“

„No, to jo.“

„A to na to jako nepřijdou?“

„Přijdou, ale myslíš, že to někdo řekne?“

Horolezec spadl z útesu a při pádu se na poslední chvíli zachytil o malou větev.

„Pomoc! Je tam někdo nahoře?“ zakřičel zoufale.

Náhle se kaňonem rozezněl majestátní hlas:
„Pomohu ti, můj synu, ale nejdříve musíš mít ve mne víru.“

„Ano, ano, věřím ti!“ vykřikl muž.

„Pusť tu větev,“ zahřmělo shora.

Nastala dlouhá pauza... a pak se muž znovu ozval:
„Je tam někdo jiný?!“

Bača Jano je v lázních. Jednou na procházce pozoruje, jak přijde dívčina k automatické váze, vhodí do ní minci a stoupne si na váhu. Podívá se na display a nespokojeně zavrtí hlavou. Svlékne kabátek, znova vhodí minci a stoupne si na váhu. Opět není spokojená. Zuje si boty a celé se to opakuje. Pak si svlékne svetřík a opět vyndává z kapsy minci. V tu chvíli k ní podejde bača Jano a povídá:
„To nechte slečno, odteďka to platím já!“

Do knihovny vešel muž a hlasitě řekl:
„Dal bych si šunku a sýr.“

Knihovnice se na něj zdvořile podívala a tiše odpověděla:
„Pane, jste v knihovně.“

Muž sebou trhl, omluvil se... a pak zašeptal:
„Mohl bych prosím dostat šunku a sýr?“

Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:
„Nevím. Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“

Indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá:
„Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“

Indiáni zase odejdou a štípají dříví. Šamanovi už je to blbý a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. Tam mu odpoví:
„My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípou dříví.“

Linkový autobus zastaví na zastávce, lidé nastupují a kupují si lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velké kolty a říká:
„Johnny dnes neplatí!“

Řidič koukne do dvou hlavní a říká:
„No jo, jasně, dneska neplatíš.“

Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje. Řidiče to už naštve:
„Co to má znamenat? Jak to, že Johnny dneska zase neplatí?“

Johnny sáhne do kapsy a říká:
„Johnny má průkazku.“

Jeden mladík se chce stát nejrychlejším střelce Západu. V jednom salónu v Dodge City sedí Bat Masterson, kterého tento mladík osloví:
„Pane Mastersone, chtěl bych být pistolníkem, jako vy. Můžete mi dát nějaké rady?“

„No, většinou to nedělám, protože by to ve svém důsledku mohlo ohrozit moje zdraví, ale budiž. Takže, jsi oblečený v černém, máš dvě pistole se slonovinovou pažbou v černých pouzdrech, vypadáš jako pistolník. Umíš střílet?“

Mladík bez jediného slova prudce vytáhl zbraň a od boku ustřelil pianistovi klobouk.

„Dobré. Ale umíš střílet i levou rukou?“

Mladík vytáhl levou pistoli a od boku sestřelil pianistovi skleničku z piana.

„Dobré, chlapče. Líp bych to nedokázal. Ale mám pro tebe jednu dobrou radu. Jdi do kuchyně, popros kuchaře o plechovku sádla a pořádně do ní zaraz ty svoje pistole.“

„A proč?“

„Protože až Wyatt Earp dohraje a vstane od piana, vezme ty tvoje pistole a…“

Manažer obchodního domu dostal za úkol najmout nového zaměstnance. Po probrání hromady životopisů našel čtyři kandidáty, kteří měli stejné kvalifikace. Rozhodl se, že je všechny pozve na pohovor a položí jim pouze jednu otázku. Jejich odpověď rozhodne o tom, kdo získá práci.

V určený den se čtyři uchazeči posadili kolem konferenčního stolu a manažer se jich zeptal:
„Co je podle vás nejrychlejší věc na světě?“

První muž odpověděl:
„Myšlenka. Prostě vám bleskne hlavou, ani nevíte jak.“

„To je velmi dobré!“ pochválil ho manažer. „A vy, pane?“ zeptal se druhého muže.

Ten se zamyslel a řekl:
„Mrknutí! Přijde a odejde, ani si toho nevšimnete. Mrknutí je nejrychlejší věc, jakou znám.“

„Výborně!“ řekl manažer. „Mrknutí oka, to je opravdu populární přirovnání pro rychlost.“

Poté se otočil k třetímu uchazeči, který chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
„No, u nás na farmě máme na stěně vypínač. Když ho přepnete, světlo ve stodole na druhém konci pastviny se rozsvítí dřív, než si toho všimnete. Zapnutí světla je nejrychlejší věc, jaká mě napadá.“

Manažer byl jeho odpovědí nadšený a myslel si, že našel toho pravého.
„Je těžké překonat rychlost světla,“ uznal.

Nakonec se obrátil na čtvrtého a posledního kandidáta jménem Karel a položil mu stejnou otázku.

Karel se podrbal na hlavě a odpověděl:
„Po tom, co jsem slyšel, je mi jasné, že nejrychlejší věc na světě je průjem.“

Manažer zůstal v šoku:
„Cože!?“

„No jasně,“ vysvětloval Karel. „Víte, nedávno mi nebylo dobře, a jakmile jsem vyběhl na záchod, dřív než jsem stihl myslet, mrknout nebo rozsvítit, už jsem měl naděláno v kalhotách.“

Karel je nyní nový zaměstnanec obchodního domu poblíž vás!

Potkají se dva kamarádi a jeden říká:
„Chlape, chystám se na dovolenou. Do Thajska. Trochu si zařádit.“

Ten druhý:
„Člověče, to bych nedělal. Tam je to samý AIDS. Ještě to chytneš.“

Po půlroce se potkají znovu a ten cestovatel má všude vředy, vypadaný vlasy, nehty. Ten kamarád říká:
„AIDS, že jo?“

„Člověče, měl si pravdu. Taková pěkná, přičmoudlá a měla ho. Ale to nevadí. Už mám zaplacený zájezd do Afriky na pozorování zvířeny.“

„Hele, bacha. Takovej krokodýl ti urafne ruku, ani si ho nevšimneš.“

Po třech měsících se potkají a cestovatel má místo ruky hák.

„Krokodýl, že jo?“

„No jo. Asi pět metrů dlouhej. Ale to nic, už mám zaplacený lezení po Skalistejch horách.“

„Víš, nechci tě buzerovat, ale v těch horách, přilítne orel skalní, jeden nálet a máš vydloubnutý oko.“

Po pár měsících se potkají a on má opravdu pásku přes oko.

„Orel, že jo?“

„Ale kdepak. Spadl mi kamínek do oka a já ti v tom háku ještě nemám takovej cit.“