Vtipy

Pražák na Náměstí Svobody v Brně pije z kašny. Kolemjdoucí Brňák dobrého srdce mu říká:
„Hej, nepij z té kašny. Z té pijou morgoši!“

Pražák se na něj otočí a povídá:
„Proméň, já ti nerozuměl. Jáá jsem z Prahy!“

Na to Brňák odvětí:
„Pij pomalu, je to studený!“

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne:
„Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

„Pane doktore, já se při jízdách v autoškole děsně nervuju!“

„Nemějte strach, jednou se vám povede projít.“

„No jo, ale já jsem zkoušející!“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
„Paní Čermáková, znáte mne?“

„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.“

Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
„Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“

„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.“

V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
„Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“

Dva policajti jdou po chodníku, vidí na něm ležet pětikorunu a jeden říká druhému:
„Proč nesebereš těch 5 korun?“

„Já se pro 5 korun neohnu!“

„Ty blázne, vždyť s tím se dá telefonovat!“

„Tak to už je něco jiného!“

Zvedne pětikorunu, přiloží si ji k uchu a křičí:
„Halóóó…“

Umírající babička říká své vnučce:
„Chci ti zanechat svou farmu. To zahrnuje i vilu, traktor a další vybavení včetně 22 398 750 dolarů.“

Vnučka, která se již brzo stane bohatou říká:
„Babi, jsi tak štědrá, nevěděla jsem, že máme farmu! Kde to je?“

Babička z posledního dechu šeptá:
„Facebook..“

Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho:
„Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“

„Žížala“ odpoví pan Novák.

„Tak to si Vás tu ještě necháme.“

Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví:
„Jmenuju se pan Novák“

„No výborně, pane Nováku, sbalte si věci a můžete jít domů. Jste propuštěn.“

„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřmi je kos.“

Zimní olympijské hry, Moskva. Ruský prezident má uvítací projev. Napětí. Začíná číst:
„Oooooooooooooooo“

„Oooooooooooooooo“

Všude je trapné ticho, lidé se na sebe nechápavě dívají.
„Oooooooooooooooo“

Přiběhne tajemník, podívá se do papírů a diskrétně řekne:
„Pane prezidente, toto nečtěte, to jsou olympijské kruhy.“

V Moskvě stojí dlouhá fronta na maso. Když už to jeden z čekajících mužů nevydrží, povídá svému příteli:
„Už toho mám dost. Půjdu a zastřelím prezidenta.“

Po chvíli se však vrátí zpět.

„Co se stalo?“ ptá se ho přítel.

„Ale, je tam ještě delší fronta než tady,“ odpoví muž

„Člověče, ten náš nový šéf je opravdu šlechetný. Představ si, že tě pozve na večeři, zaplatí dvě lahve vína a ještě tě nechá u sebe přespat.“

„A tobě se to už někdy stalo?“

„Mně ne, ale mojí ženě už třikrát.“