Medvěd si svolá všechna zvířátka v lese
„Tak, milá zvířátka, nyní si zrekapitulujeme úmrtnost zvířátek v loňském roce..“

„Na cestách zemřelo 152 žab, 89 koček… Žádám myši v zadní řadě, aby přestaly dělat mexické vlny!“

Kohout se dívá, jak se kuřata opékají na grilu a povídá:
„Jo, jo, solárko a kolotoč. Na to vás užije!“

V chaloupce bydlí tři trpaslíci. Jednou odpoledne přijde nejstarší trpaslík za svými bratry a říká: „Hele, klucí, já jsem si na večer pozval dámskou návštěvu. Mohli byste někam vyrazit? Třeba na pivo?“

„No, to je jasný, to se ani nemusíš ptát!“ říkají trpaslíci a už se chystají do hospody.

Pozdě večer, když se vrátí, tak se hned celí zvědaví ptají:
„Tak co? Jaký to bylo?“

„Dobrý!“

„A kolikrát ses udělal?“

„Dvakrát!“

„Hmmm a ona?“

„Taky dvakrát!“

„Hm, tak to je super!“ a jdou spát.

Další den přijde prostřední trpaslík a také prosí:
„Hele, kluci, já si taky na dnešek pozval holku. Mohli byste taky někam vyrazit? Třeba na kulečník?“

No jasně. To ses ani nemusel ptát!„ a už se chystají, aby nekřenili!

V noci jsou zase celí nedočkaví, až se kamaráda zeptají:
„Tak co? Jaký to bylo?“

„Dobrý!“

„A kolikrát ses udělal?“

„Čtyřikrát!“

„Hmm a ona??“

„Taky čtyřikrát!“

„No, tak to jsi skvělej, to sis užil!“ a zase, protože je už pozdě, jdou spát.

Další den navečer přiběhne nejmladší trpaslík a říká:
„Kluci, musíte taky někam. Třeba do kina. Za chvíli mi přijde taky ženská!“

„No jasně. Už se pakujeme a užij si to!“

Večer po kině se trpaslíci vrátí domů a na posteli uvidí nejmladšího bráchu ležet s vyplazeným jazykem a tak se začnou vyptávat:
„Tak co, jaký to bylo?“

„Supééér!“

„A kolikrát ses udělal?“

„Sedmnáctkrát!“

„Týý jo a ona?“

„Ani jednou!“

„Jak to???“

„Ona nepřišla!!!“

V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo:
„Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.“

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká:
„Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek:
pondělí: oddych po víkendu,
úterý: příprava na pracovní den,
středa: pracovní den,
čtvrtek: oddych po pracovním dni,
pátek: příprava na víkend,
sobota, neděle: víkendové volno.„ 

Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se:
„A v tu středu se tady budeme jako jebat do kolika?“

Jde cikán po ulici a říká elegantně oblečenému muži:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Chlápek mu to teda poví a jde dál. Stejně tak jde dál cikán a po chvíli ho potká další cikán a se závistí pronese:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“

Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed.“

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:
„Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

Opaluje se žába na pláži. Kolem běží slon a šlápne jí na břicho až pod tou tíhou vyvalí oči.

Slon na to:
„Čumíš co? Mám nový tenisky!“