Vtipy

Manžel se vrací domů a narazí v předsíni na naštvanou manželku.

Ona: „Trochu ses zdržel, co, Supermane?“

On: „Mrzí mě to, ale mohu ti to vysvětlit, drahá, zdržel jsem se s kolegy.“

Ona: „A diskutovali jste celou noc až do rána, co, Supermane?“

On: „Nech mě prosím domluvit, drahá. Získal jsem pro naši koalici nového sponzora, byli jsme u Itala, dobře jsme se najedli.“

Ona: „A to do sedmi do rána, Supermane? Za jak blbou mě máš?“

On: „Přiznávám, že jsme pak ještě zašli do baru něco vypít, do tří do rána...“

Ona: „Jasně, do tří do rána a co bylo potom, Supermane?“

On: „No pak jsme šli do clubu, ale já se jen díval, byla to nuda...“

Ona: „To stačí Supermane! Komu chceš namluvit, že si jen seděl a díval se a poslušně čekal jak pejsek? Co ještě ti mám věřit, Supermane?“

On: „Prosím tě, už mě nech domluvit! A vůbec, proč mi pořád říkáš Supermane?“

Ona: „Protože jen Superman nosí slipy přes kalhoty!“

Dědeček s babičkou jsou v nebi. Leží na lehátkách pod slunečníkem na nádherné pláži,
popíjejí ledové drinky. Všude kolem nich jsou šťastní lidé, nikdo nemá žádné starosti,
hraje rajská hudba - no prostě ráj.

Najednou dědeček vstane a vlepí babičce facku.

„Proč jsi to udělal?“, ptá se překvapená babička.

„Protože nebýt té tvé zasrané zdravé výživy, mohli jsme tady být už dávno!“

Jdou takhle dvě sedmdesátileté babky po pláži a najednou uvidí, jak z pískem zahrabaného muže trčí jen ta jeho krása. Jedna druhé říká:
„Víš, když jsem měla dvacet let, měla jsem to každý den, když jsem měla čtyřicet, tak jednou do týdne. No v padesátce jsem si za to musela připlatit a vidíš, teď to tady roste ze země a já si už nedokážu ani dřepnout...“

Stará babka se vyškrábe do autobusu a uvidí zhruba stejně starého řidiče...

„To je strašný, kam to posouvání hranic důchodu vede. S váma nejedu! Počkám si raději na dalšího!“

Zatímco se těžkopádně dere ven, řidič se ušklíbne a povídá:
„Klidně si počkejte. Táta je tady za 5 minut!“

Otec říká dceři:
„Jestli dostaneš z té písemky pětku, tak zapomeň, že jsem tvůj otec.“

Otec druhý den:
„Tak co jsi dostala z té písemky?“

Dcera:
„A ty jsi jako kdo?“

Sedí dva kamarádi v práci a jeden prosí druhého:
„Ty Pepo, potřebuju, abys zítra v 5 hodin zdržel v práci našeho šéfa. Mám
něco s jeho ženou a potřebuju tam zaskočit.„

„A jak asi?“ ptá se Pepa.

„No dávej mu třeba nějaké otázky ohledně přestavby nové haly atd.“

Druhý den v pět klade Pepa šéfovi otázky jak o život, aby ho zdržel déle v práci.
Když už to trvá dlouho, ptá se šéf, co se děje, že je to nějak neobvyklé, ať Pepa
kápne božskou.

Pepa prozradí:
„Víte šéfe, slíbil jsem to Honzovi. Má totiž něco s vaší ženou a chtěl, abych vás zdržel.“

Na to se šéf zasměje a povídá:
„Být vámi, utíkám rychle domů. Jsem totiž už 2 roky vdovec.“

Honzík se ptá maminky, jak přišel na svět. Matka mu povídá:
„Víš, Honzíku, to jsme se s otcem večer tak trošku pocukrovali a potom si ráno přišel na svět.“

Honzík si večer lehl a celý se posypal cukrem. Ráno se probudil a měl plnou postel mravenců.

„Kdyby jste nebyli moje děti, tak vás všechny pozabíjím.“

Rozhlasová reportérka chce udělat autentický rozhovor s bačou a tak se ho ptá, jak probíhá jeho běžný den.

Bača:
„No, ráno vstanu a hned si dám slivovici.“

Reportérka:
„Počkejte, to přece nemůžeme říct do rádia, že ráno chlastáte! Tak řekněte, že čtete knihu.“

Bača tedy začne znovu:
„Ráno vstanu a začnu číst knihu. Když ji dočtu, jdu k Jožinovi a čteme spolu jeho knihu. Jakmile ji přečteme, jdeme do knihovny. A když už máme přečtenou celou knihovnu, jdeme k Jurovi, protože ten má tiskárnu.“

Ptá se bača pastýře Pavla:
„Poslyš, Pavle, kdybys v lese potkal medvěda, co bys dělal?“

„No, co bych asi tak dělal? Puškou bych ho zastřelil!“

„A kdybys pušku neměl?“

„Tak bych mu valaškou hlavu uťal!“

„A kdybys neměl valašku?“

„Ale bačo, vždyť já přece mám valašku!“

„No jo, ale, dejme tomu, že bys ji v kolibě zapomněl…“

„Tak bych rychle vylezl na strom!“

„A kdyby tam nebylo stromu?“

„Jak. Bačo, to v lese není stromu?“

„Věru! Takový je to les, ve kterém není stromu!“

„No tak bych utekl…“

„Ale medvěd běží rychleji než ty! Dohoní tě a sežere…“

„…ale já bych skočil do jezera!“

„…éj, ale tam není žádného jezera…“

„Poslyšte, bačo! Na čí vy jste vlastně straně?!! Na mé, nebo na medvědově???“

Anketní otázka zněla: „Co vám visí níže pasu?“

Významný slovenský spisovatel odpověděl:
„Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné mladé ženy.“

Významný slovenský politik odpověděl:
„Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné zrelé ženy.“

Nakonec odpovídal bezvýznamný bača Jano:
„Níže pása mi visí valaška. To, čím ja uspokojujem ženy, to mi stojí!“