Vtipy

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Dva zloději se vloupou do banky v noci. Jeden z nich otevře sejf a najde v něm jen jogurty místo peněz. Podívá se na svého komplice a zašeptá:
„Co to sakra je? Tohle není normální sejf!“

Ten druhý pokrčí rameny a odpoví:
„Nevadí, prostě to sníme, ať se to nepromrhá.“

Tak začnou jeden jogurt za druhým jíst. Po několika hodinách a desítkách snědených kelímků první zloděj povzdechne:
„Hele, tohle je divný. Kde jsou sakra peníze?“

V tom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí noční hlídač. Když uvidí zloděje obklopené prázdnými kelímky, začne se smát:
„Vy idioti! Tohle není banka, to je spermobanka!“

Policista zastaví muže na ulici a ptá se ho:
„Kam jdete tak pozdě v noci?“

Muž odpoví:
„Jdu na přednášku o škodlivých účincích alkoholu, kouření a ponocování.“

Policista se zamračí a zeptá se:
„Kdo v tuto hodinu přednáší o takových věcech?“

Muž se usměje a řekne:
„Moje žena.“

Pepíček dostane ve škole za úkol napsat slohovou práci na téma:
„Co bych udělal, kdybych měl miliardu korun.“

Druhý den přinese učitelce svůj domácí úkol, ale na papíře není nic napsáno.
Učitelka se zamračí:
„Pepíčku, proč jsi nic nenapsal?“

Pepíček se na ni podívá a s vážnou tváří odpoví:
„Protože přesně to bych dělal, kdybych měl miliardu korun.“

Paní učitelka se ptá žáků:
„_Děti, kdo mi řekne větu, která obsahuje slova “zřejmě„ a “možná„?_“

Hlásí se Pepíček a říká:
„Moje sestra si včera vzala knihu a šla do ložnice.“

Učitelka se zamyslí a říká:
„_Ale Pepíčku, tam přece žádné “zřejmě„ ani “možná„ není!_“

Pepíček se usměje a dodá:
„Zřejmě si tam šla číst, a možná ne.“

Pepíček se ptá tatínka:
„Tati, co je to ironie?“

Tatínek se na chvíli zamyslí a pak odpoví:
„Ironie je třeba to, když si představíš, že na Matematické olympiádě vyhraje kluk, který od dvou do pěti nepočítal!“

Pepíček chvíli přemýšlí a pak se zeptá:
„A vyhrál bych teda já?“

Tatínek suše odpoví:
„Ne, Pepíčku, ty bys nebyl ani pozvaný.“

Pepíček se ve škole hlásí a ptá se paní učitelky:
„Paní učitelko, můžu se vás na něco zeptat?“

„Samozřejmě, Pepíčku, ptej se.“

„Paní učitelko, můžete potrestat někoho za něco, co neudělal?“

„No to přece nejde, Pepíčku. To by nebylo správné!“

Pepíček si povzdychne a povídá:
„Tak to je dobře, protože já jsem si neudělal domácí úkol.“

Bača sedí na pastvině a pije žinčicu. Přijde k němu turista a ptá se:
„Bačo, nebojíte se, že vám vlk rozsápe ovce?“

Bača se rozhlédne a klidně odpoví:
„Nébojím.“

Turista to nechápe a ptá se dál:
„No a co děláte, když vlk přijde?“

Bača si utře pusu od žinčice a povídá:
„No, vypustím psa.“

Turista se zamyslí a pokračuje:
„A co když vlk psa rozsápe?“

Bača klidně mávne rukou:
„Potom vypustím krávu.“

Turista už je celý zmatený:
„A co když vlk rozsápe i krávu?“

Bača se usměje a s klidem praví:
„To už je mi jedno. Já jsem si ten večer koupil v Lidlu párky.“

Pražák přijede na vesnici k příbuzným. Po obědě vezme knížku a jde si číst na dvorek. Zatímco sedí, přiběhne kohout a začne mu zobat boty. Pražák znechuceně zavolá na strýce:
„Hele, strýcu, ten váš kohout mi tu pořád klove boty!“

Strýc na něj klidně odpoví:
„No jo, Pražáku, tak si je sundej, ať má klid k obědu!“

Do Brna přijede Pražák a chce si dát něco k jídlu. Vejde do restaurace a říká:
„Dobrý den, rád bych si dal nějaké jídlo. Co byste mi doporučil?“

Číšník odpoví:
„Máme šnycl s klechtanem nebo šalinu s okurkem.“

Pražák se zarazí:
„Cože? To jako vážně? To jsou nějaká brněnská jídla?“

Číšník se usměje:
„Ne, šnycl je řízek, klechtan je bramborový salát. A šalina s okurkem je rohlík se salámem a okurkem.“

Pražák se zamyslí:
„Aha, tak já si dám ten řízek. A co k pití?“

Číšník odpoví:
„Bernard nebo kofila.“

Pražák se rozesměje:
„No tak to už snad ani nebudu riskovat!“

Číšník se zasměje taky:
„V klidu, Bernard je pivo a kofila je káva!“

Pražák si povzdychne:
„A to se divíte, že si lidi pletou Brno s cizím státem?“