Vtipy: Cestování

Jedou takhle večer parťáci kamionem, přičemž spolujezdec spí. Řidič si říká:
„No co mám dělat? On si klidně spí a já za chvilku asi také usnu! Tak co, vezmu nějakého stopaře“.

Jede, jede a najednou u silnice stojí pěkná dívčina v kraťoučké sukýnce. Řidič má velikou radost a zastaví jí. Ona nastoupí, sedne si pěkně doprostřed a roztáhne nohy.

Řidič najednou začne zběsile budit svého spícího kamaráda a říká mu:
„Vole! Vole! Podívej se do zpětného zrcátka!“

On se celý tak rozespalý probere, podívá se do toho zpětného zrcátka a říká:
„Hele vole – nemáš hřeben? Vypadám jak piča!“

Jedou dvě ženy ve vlaku a jedna se ptá druhé:
„Kam jedete?“

Ta odpovídá:
„Jedu do Budějovic, bude tam Země živitelka.“

A druhá na to:
„Hm, to já jedu do Prahy, bude tam ze mě šlapka.“

Mezi motoristy:
„Tak si, Josef, představ, jeden můj známý porazil autem dívku a potom se s ní oženil.“

„Vidíš, vidíš, to je ono. Kdyby takových případů bylo víc, tak by řidiči jezdili opatrněji.“

Píše se rok 1961, v rádiu právě hlásili, že Sovětský svaz vypustil do vesmíru kosmickou loď s prvním člověkem na palubě. Pepíček to uslyšel a utíká za dědou:
„Dědečku, dědečku, Rusové poslali člověka do vesmíru!“

„Do vesmíru? To už je neposílají na Sibiř?“

Sadistická rodinka jede autem po městě a baví se srážením chodců. Otec nabere prvního, načež dceruška a synáček propuknou v obrovský řehot. Maminka se vykloní z okna, aby si situaci lépe prohlédla a nejbližší sloup jí utrhne hlavu. Všichni se smějí, jen dceruška usedavě pláče.

„Co ti je?“ ptá se otec.

„Ale, já sem to pořádně neviděla.“

Na stanici metra se vytahuje chlap atraktivní černovlásce:
„Znám člověka, který dokáže jednou rukou pohnout celým metrem.“

„A čím se živí, když je teda takový silák?“ chytne se kráska.

„Je to řidič metra.“

Ztroskotá loď a moře vyhodí na ostrov Čecha, Američana a Rusa. Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu.

Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Vytáhnou ho zpod gilotiny a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno.

Pak přijde na řadu Čech. Také má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání:
„Zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Za zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil.“

Zachránili se na pustém ostrově dva trosečníci. Jednomu z nich se podařilo vylovit i klobouk. Chvíli chodili po ostrově a přemýšleli, co dělat.

„Ty, půjč mi asi na hodinu ten tvůj klobouk,“ napadlo najednou jednoho z nich.

„A co s ním budeš dělat?“

„Sednu si támhle pod palmu a budu žebrat, abychom měli něco pro začátek.“

V záchranném člunu se dá najednou do pláče malý chlapec. Maminka ho všelijak utěšuje, ale vůbec nic to nepomáhá.
„Neplač, všechno, co ti zůstalo na lodi, dostaneš nové!“

„O to mi nejde, ale podívej se za sebe, kdo se taky zachránil! Můj učitel matematiky!“

Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí:
„Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátké dráze s tímto letadlem ani za prase nepřistanu!“

Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek letištní dráhy, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum…
Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne.
„Kurva, že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“

Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo.
„Jak je ale široká!“