Vtipy

Čtyři muži hrají golf. Když poslední dohrává, tři již sedí u svého čaje o rozmlouvají o svých dětech.

„Můj syn začínal jako pokladač koberců“ říká ten první. „Ale pak se vypracoval a dnes má prosperující stavební firmu. Je dokonce tak úspěšný, že si mohl dovolit darovat nový dům jednomu svému dobrému příteli“.

„Můj syn začínal jako prodavač aut“ říká ten druhý. „Pak se vypracoval tak, že sám vlastní několik obchodů s auty. Je dokonce tak bohatý, že si mohl dovolit věnovat svému dobrému příteli úplně nové luxusní auto.“

„Můj syn začínal na burze a dnes již vlastní spoustu cenných akcií“ přidá se třetí. „Je natolik bohatý, že si mohl dovolit věnovat balík akcií svému dobrému příteli.“

Když přijde k čaji čtvrtý muž, ptají se jej ostatní na jeho syna.

„Abych řekl pravdu, nejsem se svým synem příliš spokojen“, říká muž. „Začínal jako holič a holičem zůstal. Už to dělá patnáct let. A ke všemu jsem nedávno zjistil, že má homosexuální styky. Ale musím uznat, že v tom si nevede špatně. Musí asi být dobrý, protože jeho poslední tři přátelé mu věnovali nový dům, luxusní auto a balík akcií.“

Klient v bance se přehrabuje v tašce.
Pokladní se ptá:
„Vložit nebo vybrat?“

Klient:
„Určitě vybrat, ale nemůžu najít pistoli.“

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne:
„Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi:
„V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, co se budu modlit. Když budu přeříkávat desatero a zdůrazním nepokradeš, ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo.“

V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje:
„Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.“

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá:
„J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?“

„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,“ zhodnotí ho úředník.

Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu:
„A co t-tenhle?“

„Ten je za šest milionů,“ oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.“

Zákazník ukazuje dál:
„A ten-hle?“

Úředník vrtí hlavou a povídá:
„Ten je za deset milionů.“

Pán ukáže na největší obrázek a praví:
„J-já si vezmu t-tenhle.“

„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!“ upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?“

Pán hrdě oznamuje:
„J-já m-mám še-šedesát milionů!“

„A kde jste je vzal?“ diví se úředník.

Zákazník na to:
„Vy-vy-vyhrál jsem je!“

Úředník si hvízdne:
„Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!“

Pán vykoktá:
„M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.“

Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé:
„Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy.“

„Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí Američané.“

Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS.

„Dva hot dogy, prosím.“ řekla Matka představená.

Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla:
„Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?“

Hlášení kapitána jako obyčejně:
„Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu….sakra! Do háje! Mě šlehne! Ježišmarjáá!“

Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik… Po delší chvíli se kapitán ohlásí:
„Dámy a pánové, prosím, omluvte mě. Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje nohavice zepředu.“

Jeden z pasažérů zakřičí:
„Ty hovado! Kdybys viděl moje nohavice zezadu.“

Letí netopýr nocí a najednou prásk, narazí do stromu. Sebere se, srovná křídla a letí dál. Za chvíli zase, prásk do skály. Zatřese hlavou dá si dolů z uší sluchátka a říká:
„Sakra, já se s tím walkmanem jednou zabiju.“

Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy a tak jsem se přihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlíknul do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo!

Na drátě visí tři netopýři, dva normálně hlavou dolů, ale třetí hlavou nahoru. Jeden z těch hlavou dolů se ptá druhého:
„Hele, nevíš co se mu stalo?“

„Copak nevidíš, že omdlel?“