Je to černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé ... Co je to?

???

Tučňák válí sudy.

Malý chlapec vyšel pozdě v noci ze svého pokojíčku a plakal.

„Co se stalo?“ zeptala se ho matka.

„Je pravda, že lidé pocházejí z prachu, jak říkali v kostele?“ vzlykal.

„Svým způsobem ano,“ odpověděla matka.

„A když zemřou, zase se v prach obrátí?“

„Ano, je to tak.“

Chlapec se znovu rozplakal.

„No, tak pod mou postelí je někdo, kdo buď přichází, nebo odchází.“

Rodiče večer spěchají do divadla a tak pustí dítěti gramofon, aby po doposlechnutí desky šlo ihned spát. Vrátí se domů za dvě a půl hodiny, dítě bije hlavou o zeď a křičí:
„Chci!chci!chci!“

A z gramofonu se ozývá:
„Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku?…“

Pražský romantik, když se svou dívkou pozorují noční oblohu:
„Vidíš ty nádherné hvězdy, které mi připomínají krásu tvých očí?“

Ostravský romantik:
„He pičo!“

Na pustém ostrově ztroskotají dva muži a jedna žena. Po týdnu brutálních sexuálních radovánek prohlásí ta žena:
„Už mám těch prasáren dost. Nebaví mě to, zabiju se.“

Přiložila pistoli ke spánku, ozval se výstřel a její tělo kleslo k zemi.

Uběhl týden a jeden z těch mužů prohlásil:
„Už mám dost těch prasáren. Zakopeme ji.“

Tělo mrtvé ženy bylo tudíž zakopáno do země.

Uběhl další týden a jeden z mužů dostal opět nápad:
„Už mám těch prasáren dost. Vykopeme ji.“

Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly.

Za týden ho potká a ptá se:
„Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?“

„Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá.“

Když si jeptiška ve venkosvské hospodě dávala už třetího frťana, všichni štamgasti jen zírali. Dokonce začali mít připomínky. Otočila se k nim a praví:
„Tak vy si, synové Boží, myslíte, že jsem alkoholička? Nikoliv. To já jen z dobroty srdce. Matka představená má strašnou zácpu. Dám si tak ještě čtyři a až mě pak donesete do kláštera, určitě se z toho posere!“

Cizinec v nádherném bouráku se naboural. Nic se mu nestalo, jen se pořádně lekl. Policista, který nehodu vyšetřoval, se ho zeptal na jméno.

„Papamememonpopolus,“ povídá chvějícím se hlasem řidič.

Policista si ho nedůvěřivě přeměří, pak mu podá tužku a papír:
„Prosím vás, tady mi napište, jak jste se jmenoval před tou bouračkou!“

„Tati, pojď se se mnou podívat do cirkusu.“

„Nemám čas, Martinko.“

„Včera kluci říkali, že tam jezdí na tygrovi nahá žena.“

„No dobře, tak půjdu, tygra sem už dlouho neviděl.“