Vtipy

Stará babka se vyškrábe do autobusu a uvidí zhruba stejně starého řidiče...

„To je strašný, kam to posouvání hranic důchodu vede. S váma nejedu! Počkám si raději na dalšího!“

Zatímco se těžkopádně dere ven, řidič se ušklíbne a povídá:
„Klidně si počkejte. Táta je tady za 5 minut!“

Otec říká dceři:
„Jestli dostaneš z té písemky pětku, tak zapomeň, že jsem tvůj otec.“

Otec druhý den:
„Tak co jsi dostala z té písemky?“

Dcera:
„A ty jsi jako kdo?“

Sedí dva kamarádi v práci a jeden prosí druhého:
„Ty Pepo, potřebuju, abys zítra v 5 hodin zdržel v práci našeho šéfa. Mám
něco s jeho ženou a potřebuju tam zaskočit.„

„A jak asi?“ ptá se Pepa.

„No dávej mu třeba nějaké otázky ohledně přestavby nové haly atd.“

Druhý den v pět klade Pepa šéfovi otázky jak o život, aby ho zdržel déle v práci.
Když už to trvá dlouho, ptá se šéf, co se děje, že je to nějak neobvyklé, ať Pepa
kápne božskou.

Pepa prozradí:
„Víte šéfe, slíbil jsem to Honzovi. Má totiž něco s vaší ženou a chtěl, abych vás zdržel.“

Na to se šéf zasměje a povídá:
„Být vámi, utíkám rychle domů. Jsem totiž už 2 roky vdovec.“

Honzík se ptá maminky, jak přišel na svět. Matka mu povídá:
„Víš, Honzíku, to jsme se s otcem večer tak trošku pocukrovali a potom si ráno přišel na svět.“

Honzík si večer lehl a celý se posypal cukrem. Ráno se probudil a měl plnou postel mravenců.

„Kdyby jste nebyli moje děti, tak vás všechny pozabíjím.“

Rozhlasová reportérka chce udělat autentický rozhovor s bačou a tak se ho ptá, jak probíhá jeho běžný den.

Bača:
„No, ráno vstanu a hned si dám slivovici.“

Reportérka:
„Počkejte, to přece nemůžeme říct do rádia, že ráno chlastáte! Tak řekněte, že čtete knihu.“

Bača tedy začne znovu:
„Ráno vstanu a začnu číst knihu. Když ji dočtu, jdu k Jožinovi a čteme spolu jeho knihu. Jakmile ji přečteme, jdeme do knihovny. A když už máme přečtenou celou knihovnu, jdeme k Jurovi, protože ten má tiskárnu.“

Ptá se bača pastýře Pavla:
„Poslyš, Pavle, kdybys v lese potkal medvěda, co bys dělal?“

„No, co bych asi tak dělal? Puškou bych ho zastřelil!“

„A kdybys pušku neměl?“

„Tak bych mu valaškou hlavu uťal!“

„A kdybys neměl valašku?“

„Ale bačo, vždyť já přece mám valašku!“

„No jo, ale, dejme tomu, že bys ji v kolibě zapomněl…“

„Tak bych rychle vylezl na strom!“

„A kdyby tam nebylo stromu?“

„Jak. Bačo, to v lese není stromu?“

„Věru! Takový je to les, ve kterém není stromu!“

„No tak bych utekl…“

„Ale medvěd běží rychleji než ty! Dohoní tě a sežere…“

„…ale já bych skočil do jezera!“

„…éj, ale tam není žádného jezera…“

„Poslyšte, bačo! Na čí vy jste vlastně straně?!! Na mé, nebo na medvědově???“

Anketní otázka zněla: „Co vám visí níže pasu?“

Významný slovenský spisovatel odpověděl:
„Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné mladé ženy.“

Významný slovenský politik odpověděl:
„Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné zrelé ženy.“

Nakonec odpovídal bezvýznamný bača Jano:
„Níže pása mi visí valaška. To, čím ja uspokojujem ženy, to mi stojí!“

Bača, jediný svědek znásilnění u soudu, korunní svědek.

„Bača, povedzte tu u súdu, čo ste videli.“

„Dobre, dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam vám jebačka.“

„Bača, to sa zapisuje, či by ste spisovne nepovedal.“

„Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam taká jebačka…!“

„Bača, povedzte súlož, hej?“

„Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam súlož. Idem bližšie, a tam taká jebačka!“

Bačovi Ondrovi přišla gratulovat k stým narozeninám delegace z okresu. U vchodu do koliby vidí viset kosu.

„Vy ještě i kosíte, bačo Ondro?“

„Kdežeby…“

„No a co ta kosa?“

„Jaaj, no to si už zubatá po mňa takto raz prišla. Slovo dalo slovo a tak som vám ju vytrtkal, že si aj nástroj zabudla!“

Jeden bača povídá druhému:
„Včera jsem obšťastňoval pod skálou jednu slečinku a zjistil jsem, že z té skály na nás kouká její máma!“

A ten druhý:
„Ježíši, a co na to říkala?“

„BEEEEEE.“