Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne se.
„Omlouvám se, skutecně je mi to trapné.“

„To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poserete.“

Deset malých černoušků mělo rádo med,
jeden se z nich ulízal, zbylo jich devět.

Devět malých černoušků mělo rádo rum,
jeden se z nich ubumbal, zbylo jich osm.

Osm malých černoušků stavělo si dům,
jeden spadl do malty, zbylo jich sedm.

Sedm malých černoušků šlo na medvěda,
medvěd jich pět udupal, zbyli jenom dva.

Dva malý černoušci šlapaly světem,
jeden se z nich ušlapal, zbyl jenom jeden.

Jeden malý černoušek potkal černošku
a za rok měli zase deset černoušků.

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne:
„Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře.
„V perfektním novém baru!“ říká manžel. „Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!“

„Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!“

„Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!“

Nato se chlap doválí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá:
„To je Zlatý Bar?“

„Ano, madam, přejete si?“

„Máte zlaté dveře?!“

„Ano, samozřejmě máme!“

„Máte zlaté podlahy?!“

„Jistě, madam!“

„A co zlaté mušle?!“

Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá:

„Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!“

Karkulka:
„Babičko, proč máš tak velké oči?“

Vlk:
„Abych tě lépe viděla.“

Karkulka:
„Proč máš tak velké uši?“

Vlk:
„Abych tě lépe slyšela.“

Karkulka:
„A proč máš tak velkou pusu?“

Vlk:
„Abych mohla jíst tatranky na šířku!“

„Paní, máte fakt krásné zuby.“

„To mám po mamince.“

„A že tak pěkně pasují?“

Chuck Norris dokáže dohrát hru dříve, než ji nainstaluje.

Malá Šárka se ptá maminky:
„Mami, jak se dělají děti?“

Po chvíli uvažování maminka povídá:
„No víš Šárko, otec dá mamince takové vzácné semínko, z kterého ji v bříšku naroste děťátko.“

Šárka:
„A to semínko musíš spolknout?“

Maminka:
„Nooo… to jen když chci nové boty.“

Totálně ožralej chlápek se ve tři ráno dobývá do paneláku. Nějak se nakonec dostane dovnitř a začne se dobývat do bytu. Z něho vyleze ospalá ženská a říká:
„Co tady děláte, chlape?“

„Snažím se dostat domů.“

Ženská:
„Tady nebydlíte!“

„Aha. No tak se moc omlouvám. Už se to nestane.“

Chlápek se začne opět motat po paneláku a odemykat byt ze kterého se vyřítí ta samá ženská a spustí:
„Kolikrát Vám mám ještě říkat, že tady nebydlíte?!?!?!“

„Moc se Vám omlouvám paní, už se to nebude opakovat.“

Chlápek odleze a opět začne hledat svůj byt. Když už ho najde, začne ho odemykat. V tom z něho vyletí ta stejná ženská jako před tím a začne na něho ječet:
„Jasně jsem vám říkala, že tady nebydlíte!“

Chlápek na ni mžourá a zařve:
„HLAVNĚ ŽE TY BYDLÍŠ VŠUDE, TY KRÁVO!“