Chuck Norris nenosí hodinky, on rozhoduje, jaký je čas.

Ředitel malé francouzské firmy si svolal podřízené:
„Naše firma bude mít brzy jubileum. Chci to oslavit nějakou akcí, která by moc nestála, všem se zapsala do paměti a udělala radost všem zaměstnancům.“

Po chvíli zamyšlení se jeden přihlásil:
„Pane řediteli, skočte z Eiffelovy věže. Bude to levné, zaujme to celou Paříž a té radosti u podřízených!“

Jde parkem chlapík s jezevčíkem a naproti se blíží chlap s bulteriérem. Ten s bulteriérem říká tomu s jezevčíkem:
„Prosím vás, běžte jinam s tím psem, protože jinak bude zle!“

Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí:
„Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!“

Chlapík s jezevčíkem:
„A můj stál dvě stě tisíc!“

„Proboha, co na tom psu stálo dvě stě tisíc?“

„No … sto tisíc KROKODÝL a sto tisíc PLASTIKA!“

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře.
„V perfektním novém baru!“ říká manžel. „Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!“

„Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!“

„Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!“

Nato se chlap doválí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá:
„To je Zlatý Bar?“

„Ano, madam, přejete si?“

„Máte zlaté dveře?!“

„Ano, samozřejmě máme!“

„Máte zlaté podlahy?!“

„Jistě, madam!“

„A co zlaté mušle?!“

Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá:

„Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!“

Manažer obchodního domu dostal za úkol najmout nového zaměstnance. Po probrání hromady životopisů našel čtyři kandidáty, kteří měli stejné kvalifikace. Rozhodl se, že je všechny pozve na pohovor a položí jim pouze jednu otázku. Jejich odpověď rozhodne o tom, kdo získá práci.

V určený den se čtyři uchazeči posadili kolem konferenčního stolu a manažer se jich zeptal:
„Co je podle vás nejrychlejší věc na světě?“

První muž odpověděl:
„Myšlenka. Prostě vám bleskne hlavou, ani nevíte jak.“

„To je velmi dobré!“ pochválil ho manažer. „A vy, pane?“ zeptal se druhého muže.

Ten se zamyslel a řekl:
„Mrknutí! Přijde a odejde, ani si toho nevšimnete. Mrknutí je nejrychlejší věc, jakou znám.“

„Výborně!“ řekl manažer. „Mrknutí oka, to je opravdu populární přirovnání pro rychlost.“

Poté se otočil k třetímu uchazeči, který chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
„No, u nás na farmě máme na stěně vypínač. Když ho přepnete, světlo ve stodole na druhém konci pastviny se rozsvítí dřív, než si toho všimnete. Zapnutí světla je nejrychlejší věc, jaká mě napadá.“

Manažer byl jeho odpovědí nadšený a myslel si, že našel toho pravého.
„Je těžké překonat rychlost světla,“ uznal.

Nakonec se obrátil na čtvrtého a posledního kandidáta jménem Karel a položil mu stejnou otázku.

Karel se podrbal na hlavě a odpověděl:
„Po tom, co jsem slyšel, je mi jasné, že nejrychlejší věc na světě je průjem.“

Manažer zůstal v šoku:
„Cože!?“

„No jasně,“ vysvětloval Karel. „Víte, nedávno mi nebylo dobře, a jakmile jsem vyběhl na záchod, dřív než jsem stihl myslet, mrknout nebo rozsvítit, už jsem měl naděláno v kalhotách.“

Karel je nyní nový zaměstnanec obchodního domu poblíž vás!

Řidič stopařce.
„Dáte si cigaretku?“

„Né, díky, já nekouřím.“

„A na skleničku byste se někde stavit nechtěla?“

„Né, díky, já nepiju.“

Za chvíli holka povídá.
„Jé, to je krásný palouček, zastavte tu na chvíli.“

Když se vracejí k autu, povídá stopařka.
„No vidíš. A jde to i bez cigaret a chlastu.“

Pokud zbývá k odběru jediné štěně, věděli předchozí zájemci dobře, proč si právě tohle štěně nevybrali.

Starosta si předvolal Deža na městský úřad:
„Dežo, přiznej se! Ty jsi pálil slivovicu!“

Dežo zavrtí hlavou:
„Nepálil.“

Starosta se však nedá a pokračuje:
„Ale přístroj máš!?“

Dežo provinile sklopí oči:
„No, mám.“

Starosta celý rozradostněný:
„No tak vidíš, zaplatíš pokutu 2000 korun!“

Dežo se zamyslí a po chvíli na stůl položí dvě tisícovky. Starosta se diví:
„A těch dalších 1000 korun je za co?“

„Za znásilnění.“

Starostovi se hrůzou zježí zbývající vlasy:
„Proboha, Dežo, kohos znásilnil?“

„Nikoho. Ale přístroj mám!“

Přijde Karel na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají, když už k večeru začíná být zima, Franta Karla poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory.

Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery v ... nejlepších letech, 17 a 19, jenom v kalhotkách. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
„Váš otec mi řekl, že vás mám přefiknout.“

Vyděšeně se na něho podívají a říkají:
„To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!!“

„Tak vy mi nevěříte?“ ptá se a otevírá dveře: „Franto, obě?“

A ze zdola se ozve:
„Jo, jo, Karle, obě!“