Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
„Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala.“

Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
„Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv.“

Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká:
„Cokoliv?“

„Cokoliv.“ odpoví slečna.

Kantor jemným hlasem povídá:
„Cokoliv?“

„Cokoliv!“

Kantor zašeptá:
„A nemohla byste se to naučit?“

Jde chlapík v supermarketu na záchod. Vedle něho se najednou z budky ozve:
„Tak co, jak žiješ?“

Chlapík se zamračí a řekne:
„No, docela dobře, no … děkuji“

„A co manželka?“ ozve se zase.

„No, hezká, hodná, vše v pohodě“ odpoví překvapeně.

„Tak se sejdeme jo?“ se zase ozve.

„No, dobře, tak za chvíli u umyvadel.“ zabručí chlapík.

„Hele, já ti zavolám za chvíli, tady vedle do toho někdo furt kecá!“

Psychiatr vede terapii čtyř matek a jejich dětí. První matce říká:
„Jste posedlá sladkým. Projevilo se to na jméně vaší dcery - Candy.“

Druhé říká:
„Jste posedlá penězi. Odrazilo se to na jméně vaší dcery - Penny.“

Třetí říká:
„Jste závislá na alkoholu. Odrazilo se to na jméně vašeho dítěte - Brandy.“

V tom čtvrtá matka vstane a tiše šeptá synovi do ucha:
„Pojď Dicku, jdeme domů.“

Žena přijde domů a povídá svému manželovi:
„Pamatuješ jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!“

„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“

„Margie mě doporučila k jednomu hypnotizérovi a ten mi poradil si stoupnout před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat: Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“

„No to je skvělý!“ nadšeně přitakává manžel.

Jeho žena pak říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let. Proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?“

Manžel souhlasí, že to udělá. Po první návštěvě u hypnotizéra se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde do koupelny, vrátí se za pár minut a skočí do postele. Pomiluje vášnivě manželku, jako nikdy předtím. Jeho žena celá omámená zvolá:
„No tak to bylo tedy úžasné!“

Manžel odpoví:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava ji jde do závratě a jenom slastně vzdychá:
„Pane Bože, pane Bože…“

Manžel opět řekne:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.

Tentokrát ho manželka potichu následuje a tam, v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do zrcadla a říkat:
„To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka!“

Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu…

Malá Šárka se ptá maminky:
„Mami, jak se dělají děti?“

Po chvíli uvažování maminka povídá:
„No víš Šárko, otec dá mamince takové vzácné semínko, z kterého ji v bříšku naroste děťátko.“

Šárka:
„A to semínko musíš spolknout?“

Maminka:
„Nooo… to jen když chci nové boty.“

On:
„Jsi taková pěkná, atraktivní a roztomilá.“

Ona:
„Říkáš to jen, abys mě dostal do postele!“

On:
„A dokonce i chytrá!“

„Jean, je venku tma?“

„Ne, pane.“

„Tak proč vidím hvězdičky?“

„Protože jste se uhodil do hlavy, pane.“

Princ Bajaja se ztratí v lese a vidí před sebou chaloupku. Zabouchá na dveře, otevře mu stará hnusná ježibaba a říká:
„Nazdar debile!“

„To bude asi nějaký omyl. Já jsem princ Bajaja, ztratil jsem se v lese a potřeboval bych u Vás přespat.“

„Dobře, můžeš u nás přespat. Chceš spát se mnou, na lavici nebo s Mícou Fícou?“ ptá se ježibaba.

No, myslí si princ Bajaja, s babou spát nebudu a Míca Fíca bude asi ta hnusná kočka, co má na krku. A tak odpoví:
„Vyspím se na lavici.“

Ráno se probudí celý rozlámaný a jde se opláchnout ke studánce. Tam spatří dívku nesmírné krásy a ptá se jí:
„A kdo jsi Ty?“

„Já jsem Míca Fíca. A kdo jsi ty?“

„Já jsem debil!“

Manžel se vrací domů a narazí v předsíni na naštvanou manželku.

Ona: „Trochu ses zdržel, co, Supermane?“

On: „Mrzí mě to, ale mohu ti to vysvětlit, drahá, zdržel jsem se s kolegy.“

Ona: „A diskutovali jste celou noc až do rána, co, Supermane?“

On: „Nech mě prosím domluvit, drahá. Získal jsem pro naši koalici nového sponzora, byli jsme u Itala, dobře jsme se najedli.“

Ona: „A to do sedmi do rána, Supermane? Za jak blbou mě máš?“

On: „Přiznávám, že jsme pak ještě zašli do baru něco vypít, do tří do rána...“

Ona: „Jasně, do tří do rána a co bylo potom, Supermane?“

On: „No pak jsme šli do clubu, ale já se jen díval, byla to nuda...“

Ona: „To stačí Supermane! Komu chceš namluvit, že si jen seděl a díval se a poslušně čekal jak pejsek? Co ještě ti mám věřit, Supermane?“

On: „Prosím tě, už mě nech domluvit! A vůbec, proč mi pořád říkáš Supermane?“

Ona: „Protože jen Superman nosí slipy přes kalhoty!“