Vtipy

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?“

„Ne.“

„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?“

„Ne.“

„Provedl jste zkoušku dechu?“

„Ne.“

„Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?“

„No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu.“

Americký voják sloužící se právě vrátil z několikatýdenního nasazení. Konečně dostal pár dní volna a jel vlakem do Londýna.

Vlak byl přeplněný, a tak prošel celou soupravu a hledal volné místo k sezení. Jediné volné sedadlo bylo vedle elegantně oblečené dámy středního věku, ale na něm se rozvaloval její malý pes.

Unavený voják se slušně zeptal:
„Promiňte, madam, mohu si sednout?“

Angličanka se na něj povýšeně podívala, povytáhla nos a odfrkla si:
„Vy Američané! Jste tak nezdvořilí. Nevidíte, že tam sedí moje malá Fifi?“

Voják si povzdechl a pokračoval dál hledat jiné místo, ale celý vlak byl obsazený. Po chvíli se znovu ocitl před tou samou dámou a jejím psem. Znovu tedy požádal:
„Prosím vás, paní, mohu si přisednout? Jsem opravdu unavený.“

Žena si ho přezíravě změřila, nakrčila nos a znechuceně pronesla:
„Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale i arogantní. Představte si to!“

Voják už neřekl ani slovo. Sklonil se, popadl malého psa, otevřel okno a vyhodil ho ven. Pak se klidně posadil na uvolněné místo.

Žena se zděšeně rozkřičela, začala nadávat a požadovala, aby někdo vojáka potrestal.

V tu chvíli se z druhé strany uličky ozval distingovaný anglický gentleman:
„Víte, pane, vy Američané máte skutečně talent dělat všechno špatně. Držíte vidličku v nesprávné ruce, řídíte auta na špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil z okna špatnou čubku.“

Dva táborníci jdou lesem, když se najednou na mýtině, asi 15 metrů před nimi, objeví obrovský hnědý medvěd. Medvěd si jich všimne a začne se k nim blížit.

První chlapík okamžitě zahodí batoh, vytáhne tenisky a horečně si je začne obouvat. Druhý chlapík na něj nevěřícně kouká:
„Co to děláš? Tenisky ti přece nepomůžou utéct medvědovi!“

První se na něj podívá a s klidem odpoví:
„Já nepotřebuju utéct medvědovi. Já potřebuju utéct tobě.“

Malý chlapec vyšel pozdě v noci ze svého pokojíčku a plakal.

„Co se stalo?“ zeptala se ho matka.

„Je pravda, že lidé pocházejí z prachu, jak říkali v kostele?“ vzlykal.

„Svým způsobem ano,“ odpověděla matka.

„A když zemřou, zase se v prach obrátí?“

„Ano, je to tak.“

Chlapec se znovu rozplakal.

„No, tak pod mou postelí je někdo, kdo buď přichází, nebo odchází.“

Moje žena a já jsme nedávno navštívili aukční trh v Tralee a jednou z prvních expozic, u které jsme se zastavili, byli plemenní býci. Přišli jsme k první ohradě a na ní byl připevněný nápis:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 50× MINULÝ ROK.“

Moje žena mě hravě šťouchla do žeber, usmála se a řekla:
„Padesátkrát za rok, to je skoro jednou týdně.“

Šli jsme k druhé ohradě, kde byl nápis:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 150× MINULÝ ROK.“

Žena mě pořádně dloubla loktem a řekla:
„WOW! To je víc než dvakrát týdně! Mohl by ses od něj hodně naučit.“

Došli jsme ke třetí ohradě, kde byl nápis velkými písmeny:
„TENTO BÝK SE PÁŘIL 365× MINULÝ ROK!“

Moje žena se tak nadchla, že mi málem zlomila žebra, a říká:
„To je jednou denně! Opravdu by ses od něj měl něco přiučit.“

Podíval jsem se na ni a povídám:
„Jdi se ho zeptat, jestli to bylo pokaždé se stejnou krávou.“

Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
„Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala.“

Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
„Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv.“

Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká:
„Cokoliv?“

„Cokoliv.“ odpoví slečna.

Kantor jemným hlasem povídá:
„Cokoliv?“

„Cokoliv!“

Kantor zašeptá:
„A nemohla byste se to naučit?“

Inženýr, doktor a policajt poseděli a popili v hospůdce a po půlnoci se v dobrém rozmaru vypotáceli ven. Inženýr bydlel nejblíž, a proto pozval své kamarády, aby u něho přespali. Ale sotva otevřel dveře, manželka na něho spustila:
„Ty opilče, takhle se chodí domů? A ještě mi sem vodíš další ožraly!“
A vyhodila je všechny tři na ulici.

Tak se rozhodl doktor, že půjdou k němu. Jenže tam to dopadlo úplně stejně a vzápětí taky skončili na ulici.

Nakonec se vydali k policajtovi. Policajt doma zazvonil, přišla jim otevřít usměvavá manželka, pěkně všechny přivítala a připravila jim jídlo. Také tchyně se tvářila mile a bez řečí jim přichystala postele.

Ráno se inženýr s doktorem ptali policajta:
„Člověče, jak to, že máš ty ženské takhle vycvičené?“

„Ale to je úplně jednoduchý. Kdysi jsem měl psa. Když mě neposlechl, dostal důtku. Když mě neposlechl podruhé, dostal důtku s výstrahou. A když mě neposlechl potřetí, tak jsem ho zastřelil. No, a manželka má důtku a tchyně už má důtku s výstrahou!“

To se rozletí dveře od salónu a dovnitř vletí totálně nažhavenej Joe a řve:
„Kterej zatracenej blázen natřel mýho koně nazeleno?“

U baru se zvedne chlap, dva metry dvacet, ramena jak podstavec na pomník a ucedí:
„Já, co má bejt?“

„Ale já se chtěl jenom zeptat, kdy ta barva uschne.“

Chlapa sužují obrovské bolesti hlavy. Podle lékaře je jedinou možností kastrace. Muž nejprve nesouhlasí, ale po čase se bolesti opravdu nedají snést, a tak svolí.

Po operaci mu lékař radí, aby začal nový život, úplně znova. Tak muž jde do obchodu s oblečením, že začne nový život v úplně novém oblečení. Vejde do obchodu a vyřkne přání, že chce kompletně nové oblečení. Prodavač říká :
„Dobře, řekl bych, že potřebujete košili velikost 45 okolo krku, sako velikost 56 a boty tak 10.“

Chlap se diví, jak to prodavač pozná, a ten mu vysvětlí, že po těch letech v obchodě... Prodavač pokračuje:
„No a slipy potřebujete velikost 36“

Chlap na to:
„Tak to jste se poprvé zmýlil, mám velikost 34“

„Ne ne, opravdu, dejte na mně, vaše velikost je 36“

„No nevím, ale celý život nosím 34, tak teď si koupím zase 34“

„Jak chcete, ale když je budete nosit, budete mít přiskřípnutý koule a z toho vás bude pekelně bolet hlava.“

Malí klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku.

„Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz.

„No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“