Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Pan Poláček telefonuje v obýváku známému na mobil, ale nemůže se dovolat.
„Kurňa, jaktože to ten Karel pořád nezvedá?!“ rozčilí se.

Manželka s pochopením odvětí:
„Možná bys měl položit ten ovladač na televizi.“

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne se.
„Omlouvám se, skutecně je mi to trapné.“

„To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poserete.“

Moje věčně sekýrující manželka náhle zemřela během výletu do Jeruzaléma.

Pracovník pohřební služby mi říká:
„Pane, pokud ji pošleme zpět do Států, bude to stát asi 45 000 dolarů. Pokud ji pohřbíme tady v Jeruzalémě, vyjde to jen na 500 dolarů.“

Já:
„Pošlete ji domů.“

Pracovník:
„Ale pane, proč ji nepohřbít tady ve Svaté zemi? Ušetřil byste spoustu peněz.“

Já:
„Podívejte, kdysi dávno tady jednoho muže pohřbili… a za tři dny vstal z mrtvých. Tohle riziko si prostě nemůžu dovolit.“

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a jednáním s otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
„Budete platit kartou nebo hotově?“

Chlápek naštvaně vyhrkne:
„Hotově!“

Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje:
„Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě…“

„Nic se nestalo… Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?“

U brány hřbitova hledí muž na podivný průvod. Za rakví kráčí muž s manželkou a psem dobrmanem a potom dlouhá řada mužů. Stojící muž nevydrží a ptá se, kdo to má pohřeb.
Muž za rakví odvětí:
„To je pohřeb mojí tchýně. Vidíte toho dobrmana? To on napadl tchýni a zakousl ji.“

„To je ale pes, nemohl byste mi ho půjčit na pár dní?“

„Proč ne, jen si musíte stoupnout na konec té řady!“

Chuck Norris vyjel na kole na Mount Everest. Teprve na vrcholu zjistil, že výjezd absolvoval se spadlým řetězem.

Generál se svými vojáky dobyl velké město. Nechá si je nastoupit a rozkazuje:
„Vojáci, právě jsme dobyli město. Takže ženy zabít a muže znásilnit.“

V řadách vojáků se tvoří velký chaos. Až jeden vystoupí z řady a směle se zeptá:
„Ale pane generále, nemělo by to být obráceně?“

Vtom ho zezadu nakopne jeden z vojáků a pěkně přihřátým hlasem mu povídá:
„Drž hubu, rozkaz je rozkaz!“

Po ulici jde pán a tleská.

„Proč tleskáte?“ ptá se ho jiný chodec.

„Plaším krokodýly.“

„Vždyť tady žádní nejsou.“

„Samozřejmě. Protože tleskám.“