Vtipy

Děda Kroupa pláče na hrobě své ženy.
„Tys byla tak dobrá hospodyně, kuchařka. Kdyby ses tak mohla vrátit.“

V tom se z hrobu hrabe krtek a dědek na to:
„No tak, Božka, nerozumíš srandě?“

Hraje jednou žena golf a zaletí jí míček kamsi do jezírka mezi stromy. Jde jej proto hledat a uvidí zlatou rybku uvězněnou v síti. Zlatá rybka povídá:
„Když mě pustíš, splním ti tři přání. Ale je tu jedna podmínka. Všechno, co si budeš přát, splním tvému manželovi desetkrát.“

Žena tedy zlatou rybku uvolní z pasti a povídá:
„Souhlasím s tvými podmínkami.“

Prvním přáním si tedy přeje být tou nejkrásnější ženou na světě. A zlatá rybka jí povídá:
„Jsi si tím přáním opravdu jistá? Tvůj manžel teď bude desetkrát hezčí než ty! A bude pro všechny ženy naprosto neodolatelný jako Adonis“

Žena na to:
„To mi přece nevadí. Bude mít oči jen pro mně, když budu tou nejkrásnější ženou na světě.“

„Takže abrakadabra,“ povídá zlatá rybka a stane se.

Jako druhé přání povídá:
„A teď chci být tou nejbohatší ženou na světě!“

Zlatá rybka povídá:
„Ale to pak tvůj manžel bude desetkrát bohatší než jsi ty!“

„Ale to mi nevadí. Je to přece můj manžel. Co je moje, je jeho a co je jeho je moje,“ povídá žena.

„Takže abrakadabra,“ povídá zlatá rybka a stane se. „A jaké je tvé třetí přání?“ ptá se zlatá rybka.

„Chtěla bych mít lehčí infarkt.“ povídá žena.

A jaképak z toho plyne ponaučení? Ženy jsou velice chytré. Nikdy si s nimi nezahrávejte!

Upozornění pro ženy: Zde, prosím, přestaňte číst. Toto je konec vtipu a krásně si užívejte pocitu vítězství.

Mužští čtenáři pokračují dále. A její manžel dostal desetkrát lehčí infarkt než žena!

A jaképak z toho plyne ponaučení? Ženy nejsou tak chytré, jak si myslí. Nechme je v tom a radujme se ze života.

Přijde Pepíček po dvou týdnech nepřítomnosti do školy a paní učitelka se ho ptá:
„Pepíček, pročpak jsi nepřišel do školy!“

Pepíček odpoví:
„Prosím, ale vy jste říkala, že kdo nemá domácí úkol, tak se nemá ve škole ani ukázat.“

Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají:
„To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“

„Ale je. Oni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi řídí loď.“

Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině:
„Doveď mě ke svému veliteli.“

Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval:
„Doveď mě ke svému veliteli!“

Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů. Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká:
„Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!“

Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí:
„Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátké dráze s tímto letadlem ani za prase nepřistanu!“

Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek letištní dráhy, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum…
Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne.
„Kurva, že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“

Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo.
„Jak je ale široká!“

Dva trosečníci se procházejí po ostrově a najednou docela blízko vybuchne v moři atomová bomba a na obloze začne vyrůstat typický hřib.

„Hurá!“ jásají oba. „Civilizace je blízko!“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce.

„Proč já? Vy jste ho uspal.“

Nedělej domácí úkoly. Stejně za něj dostane lepší známku člověk, který ho opsal.

Člověku se nikdy nelíbí ta věc, na kterou mu stačí kapsa.