Jeden starý farmář žil na irském venkově dlouhá léta sám, jen se svým psem. Když jednoho dne jeho miláček zemřel, šel farmář za místním knězem s prosbou:
„Otče, bytost mně nejbližší, můj pes zemřel. Mohl byste za jeho duši sloužit alespoň malou mši?“

„Je mi líto, ale bohoslužby pro zvířata v našem kostele sloužit nemůžeme. Ale na druhém konci městečka je nová náboženská organizace. O jejich víře toho moc nevím…
snad budou moci pro to zvíře něco udělat.„

„Vyrazím tam rovnou, Otče. Děkuji za radu. Jen se ještě zeptám, myslíte, že takových pětset liber věnovaných za bohoslužbu bude stačit?“

Na to kněz rozhořčeně odpověděl:
„Proč jste mi neřekl, že ten pes byl katolík?“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě:
„Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši, chytil včera mamuta!“

Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá:
„A jak jste ho vlastně chytil?“

Námořník vypráví:
„Bylo to v Barentsově moři. Ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.“

Lord sedí po večeři zamyšleně u stolu. Sluha se ho ptá:
„Stalo se něco, pane?“

„Ano. Naše služka otěhotněla a já nevím, jestli budu tatínkem nebo dědečkem.“

Dva kamarádi se hádají, kdo má chytřejšího psa. Jeden zavolá psa, vyndá z krbu žhavé uhlí a praví:
„Aport.“

Pes očichá, zvedne nožku, schladí a podá pánovi.
„Dobrý, teď půjdeme ke mně.“

Muž zavolá psa, dá mu košík, do něj 150 Kč a praví:
„Přines 20 dkg vysočiny a 4 housky.“

Pes si otevře a odejde.

„Za 15 minut je tady“, praví majitel psa.

Uplyne hodina a pes nikde. Jdou ho tedy hledat. Před obchodem vidí stát nákup a kousek dál psa, který obtěžuje fenu.

„Já to věděl. Jak mu to nedám přesně, tak zbytek utratí za blbosti.“

Během svatební cesty si zašli novomanželé do hotelové restaurace na večeři.

„Tak nač máš chuť, lásko?“ ptá se láskyplně mažel.

„Vždyť víš, miláčku, co mám nejraději.“ přivine se k němu manželka.

„Vím drahá, ale občas je také potřeba jíst, ne?“

Zkoušky v autoškole. Komisař se ptá blondýny:
„Popište nám, prosím, činnost motoru!“

Blondýna:
„Mohu vlastními slovy?“

Komisař odpoví:
„Samozřejmě.“

A blondýna popisuje:
„Brrrmm, brrrrmmmm, brrrrrrrrmmmmmm.“

Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Během návstěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen, nebo ne? Ředitel vysvětluje:
„No my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil.“

Návštěvník povídá:
„Aha, rozumím. Normální člověk si vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?“

Ředitel:
„Ne. Normální člověk vytáhne špunt! Chcete pokoj s balkónem nebo bez?“

Dědečku, souložíte ještě s babičkou?„

„No to si piš, že jo! Ale bába u toho musí mít nasazenou plynovou masku.“

„A proč?“

„Tak za prvé jí to víc sluší, za druhé mi do toho nemůže kecat a za třetí, když jí zacpu filtr, tak sebou hází jak sedmnáctka.“