Vtipy

Zachránili se na pustém ostrově dva trosečníci. Jednomu z nich se podařilo vylovit i klobouk. Chvíli chodili po ostrově a přemýšleli, co dělat.

„Ty, půjč mi asi na hodinu ten tvůj klobouk,“ napadlo najednou jednoho z nich.

„A co s ním budeš dělat?“

„Sednu si támhle pod palmu a budu žebrat, abychom měli něco pro začátek.“

Jedou dva buzeranti na kolech a vezou velkou vázu. Najednou se vyřítí auto, srazí je a váza se samozřejmě rozbije. Řidič vyleze a jeden z buzíku spustí typickou ‚hošovskou‚ fistulí na kolegu:
„Zavolej policajty, to se musí sepsat.“

Chlapík z auta říká:
„Hele, nešlo by to nějak domluvit? Já vám dám peníze a koupíte si novou. Co takhle tisíc?“

„Ne ne ne, jdeme pro ty policajty.“

„A co dva tisíce? Pět? Víte, já jsem trochu pil, takže…“

„Ne ne ne…“

Chlápek se teda nakrkne a začne řvát:
„Buzeranti zasraní, polibte mi prdel“

„Počkej, nikam nechoď. To mě začíná zajímat!“

V záchranném člunu se dá najednou do pláče malý chlapec. Maminka ho všelijak utěšuje, ale vůbec nic to nepomáhá.
„Neplač, všechno, co ti zůstalo na lodi, dostaneš nové!“

„O to mi nejde, ale podívej se za sebe, kdo se taky zachránil! Můj učitel matematiky!“

Večer v televizi je reklama na Niveu, která omlazuje. Staříci zajdou do obchodu a večer si jí namažou na chleba. Ráno babička dědovi říká:
„Ta nivea opravdu účinkuje, ráno jsem běžela na záchod jako dvanáctiletá“

Děda:
„To nic není, já jsem se v noci posral jako dvouletý“

Žena fotbalového rozhodčího k manželovi:
„Nechápu, proč musíš každou neděli jít pískat fotbal, vždyť přes hubu ti můžu dát doma i já!“

Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal. Přichází do Egypta k faraónovi.
„Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?“

Faraón si mne bradu a říká:
„To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout.“

Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu:
„Nechceš mě přijmout za svého Boha?“

I babylónský král říká:
„Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty…“

Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše.
„Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?“

Mojžíš říká:
„No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?“

„Dám ti přikázání.“

Mojžíš se zamyslí a říká:
„A co za něj budeš chtít?“

„Nic.“

„Nic? Tak to mi jich dej deset!“

Nápis na květinářství:
„Nabízíme krásné svatební kytice. Stálým klientům výrazné slevy.“

Přijde pán do obchodu a ptá se:
„Máte kostkový cukr?“

„Bohužel, nemáme.“

„A nějakou jinou lacinou bonboniéru pro tchyni?“

Mojžíš uchopí hůl, připraví se na odpal a švihne. Míček letí obloukem, míří přímo k vodě. Už to vypadá, že skončí pod hladinou, když tu náhle voda ustoupí, míček se odrazí ode dna, elegantně se vznese zpátky na green a Mojžíš ho s klidem doťukne do jamky.

Nyní je na řadě Ježíš. Soustředí se, odpálí a míček opět zamíří k vodní hladině. Ale nestane se nic z toho, co by člověk čekal. Míček se nepotopí. Zůstane na hladině, načež Ježíš klidně vykročí po vodě, dojde k němu, lehkým švihem ho posune a míček skončí přímo v jamce.

Pak přichází na řadu muž v kostkovaném saku. Odpálí, míček letí, ale osudová voda už zase čeká. Jenže tentokrát ho ve vzduchu zachytí ryba. Sotva se však ryba chystá zmizet pod hladinou, přilétá dravý pták, popadne ji i s míčkem a odnáší pryč. V tom se ozve výstřel. Myslivec se snaží ptáka zasáhnout. Netrefí, ale pták se lekne, pustí rybu, ryba pustí míček a ten s dokonalou přesností dopadne do jamky.

Ježíš se otočí na svého otce a s úsměvem poznamená:
„Víš, tati, přišli jsme si sem snad zahrát golf.“

Slyšeli jste o té ženě, která se třikrát po sobě vdala za zaměstnance Microsoftu a přesto zemřela jako panna?

No, ten první byl ve výcvikovém oddělení a pořád ji učil, jak to udělat sama.

Druhý byl v prodeji a pořád jí říkal, jak dobré to bude.

Třetí byl v technické podpoře a pořád sliboval, že to půjde za pár minut.