Vtipy

Chlap si všimne cedule před domem s nápisem „Mluvící pes na prodej.“
Zvědavě vejde dovnitř.

„Tak co jsi za svůj život dokázal?“ zeptá se psa.

„Vedl jsem velmi naplněný život,“ odpoví pes. „Žil jsem v Alpách a zachraňoval oběti lavin. Pak jsem sloužil své zemi v Iráku. A teď trávím dny tím, že čtu obyvatelům domova důchodců.“

Chlap zůstane v šoku. Otočí se k majiteli psa a ptá se:
„Proč byste se chtěl zbavit tak neuvěřitelného psa?“

Majitel si povzdechne:
„Protože je to lhář! Nikdy nic z toho neudělal!“

U gynekologa zazvoní telefon právě ve chvíli, kdy má lékař pravou ruku v ženě, kterou prohlíží. Levou telefonuje:
„Ježišmarjá, ten štěrk jste neměli dovézt do nemocnice, ale ke mně do vily. Couvněte, u semaforu jeďte vpravo, na třetí odbočce zase vpravo, pak hned vlevo a vpravo, zacouvejte a vyklopte to!“

Položí telefon a praví:
„Paní Novotná, vy jste v pořádku. Máte ještě nějaké přání?“

„Kdyby vám mohli přivézt ještě jednu fůru štěrku!“

Leze slon na strom a jde okolo medvěd a ptá se:
„Slone, proč lezeš na ten strom?“

„Protože mám rád jablíčka“

„Ale slone ty lezeš na borovici!“

„No já je mám v kapse….“

Pan Vokurka vejde do obchodu a nezavře za sebou.

„Vy nemáte doma dveře?!“ rozeřve se na něj prodavačka.

„Mám,“ povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!“

Armádní jednotka je na cvičení v džungli a seržant dává vojákům důležité instrukce:
„Hoši, místní ženy jsou tak okouzlující, že se do nich okamžitě zamilujete. Ale vyhněte se jim za každou cenu. Jsou plné nemocí!“

„Dále voda. Obsahuje strašlivého Ju-Ju červa. Pokud se napijete, budete trpět. Takže varuji předem!“

„A nakonec je tu had tak smrtící, že se mu musíte opravdu vyhnout. Má černé a žluté pruhy, snadno ho poznáte. Když už ho chytíte, popadněte ho za ocas, rukou sjíždějte nahoru k hlavě a pořádně ho majzněte.“

„Tak jo, hoši! Na cestu!“

O dva týdny později navštíví seržant tři vojáky v polní nemocnici.

„Tak co se stalo, vojáku?“ ptá se prvního.

„Seržante, ta místní holka byla tak nádherná… nešlo odolat… teď mám syfilis.“

„Říkal jsem ti to, chlapče!“ povzdechne si seržant.

Přistoupí k druhému vojákovi: „A ty?“

„Voda, Seržante. Byl jsem tak žíznivý, že jsem se prostě napil. A teď mi ten Ju-Ju červ žere zadek.“

Seržant jen zavrtí hlavou a přejde k poslední posteli, kde leží voják celý v obvazech, sotva se hýbe.

„A co se stalo tobě?!“

Voják zasténá:
„Černo-žlutý had, Seržante! Chytil jsem ho, přesně jak jste říkal. Ale teď mám dva prsty vražené do zadku největšího bengálského tygra, jakého jste kdy viděl!“

Na skotské klinice se před operačním sálem baví dvě ošetřovatelky:
„Koho tam operujete?“

„Nějakého McTalishe. Spolkl při golfu míček.“

„Ten, co se třepe před operačním sálem, to bude asi příbuzný?“

„Ne, ten čeká na ten míček, aby mohli pokračovat.“

Pepa a Franta jedou vlakem do Prahy, průvodčí jim kontroluje jízdenky. Když je vrátí, ozve se:
„Nepoznal to!“

Průvodčí si jízdenky vyžádá zpět, situace se opakuje.
„Zase to nepoznal!“

Potřetí důkladná kontrola jízdenek.
„Ani teď to nepoznal!“

Průvodčí je tedy na nádraží předá policii a ti se jich ptají, co průvodčí nepoznal.
„My jsme si je s Pepou prohodili!“

Putin je držen jako rukojmí teroristou.

Ruský kamioňák zastaví na konci dlouhé kolony na dálnici. Vidí, jak policista prochází kolem aut a krátce hovoří s řidiči. Když policista dorazí k jeho kamionu, řidič stáhne okénko a zeptá se:
„Co se děje?“

Policista odpoví:
„Terorista drží Putina jako rukojmí v autě. Požaduje 10 milionů rublů, jinak ho polije benzínem a zapálí. Tak obcházíme řidiče a sbíráme dary.“

Řidič se zamyslí:
„A kolik tak lidi průměrně přispívají?“

Policista pokrčí rameny:
„Tak kolem jednoho galonu.“

Na gymplu se spolu baví Sněhurka a čarodějnice, kam půjdou na vysokou školu.

Sněhurka povídá:
„Já půjdu na ekonomku. Nebudu tam sice nejhezčí, ale budu nejchytřejší.“

Čarodějnice povídá:
„Já půjdu na strojárnu. Nebudu tam sice nejchytřejší, ale budu nejhezčí.“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“