Vtipy: Ostatní

Dva irští skřítci zaklepali na dveře kláštera. Když Matka představená otevřela, starší skřítek se zeptal:
„Matko představená, máte v tomto klášteře nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená odpověděla:
„Ne, v tomto klášteře žádné skřítčí jeptišky nemáme.“

Skřítek se ptá dál:
„Matko představená, a co v jiných klášterech v Irsku? Jsou tam nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená odpoví:
„Ne, v žádném klášteře v Irsku nejsou žádné skřítčí jeptišky.“

Skřítek se nedá a pokračuje:
„A co někde jinde ve světě? Existují někde nějaké skřítčí jeptišky?“

Matka představená:
„Ne, s jistotou vám mohu říct, že v žádném klášteře na světě žádné skřítčí jeptišky nejsou.“

V tu chvíli se starší skřítek otočí, vrazí druhému skřítkovi pohlavek a zařve:
„Slyšíš to, ty tupče? Říkal jsem ti, že to byl tučňák!“

Pan Vokurka vejde do obchodu a nezavře za sebou.

„Vy nemáte doma dveře?!“ rozeřve se na něj prodavačka.

„Mám,“ povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!“

Moskvan byl kupovat auto. Konečně objevil model, který chtěl. Opravdové auto snů.

Když podepisoval kupní smlouvu, ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá:
„Auto tu budete mít devátého září v deset hodin dopoledne roku 2034.“

Chlápek se okamžitě rozčílil, ale prodavač mu povídá:
„Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto deset let, to není zas tak moc!“

Zákazník povídá:
„Ale co, ten rok 2034 sám o sobě by nevadil, ale to deváté září dopoledne! To mám objednaného instalatéra!“

Dva vidláci jdou na lov a při chůzi narazí na obrovskou díru v zemi. Přistoupí k ní a ohromeně na ni zírají.

První lovec říká:
„Páni, to je nějaká díra. Ani nevidím dno. Zajímalo by mě, jak je hluboká.“

Druhý lovec odpoví:
„Nevím, hodíme tam něco a poslechneme, jak dlouho to bude padat.“

První lovec se rozhlédne a ukáže:
„Hele, támhle je stará převodovka. Pomoz mi ji tam hodit.“

Tak ji společně zvednou, odpočítají jedna, dva, tři a hodí ji do jámy.

Stojí tam, naslouchají a nakukují přes okraj, když najednou zaslechnou šustění v křoví za sebou. Otočí se a vidí kozu, jak se řítí z houští, sprintuje přímo k díře a bez váhání skočí hlavou napřed dovnitř. Nechápavě na sebe zírají, pak se znovu podívají do díry a snaží se pochopit, co se právě stalo, když k nim přistoupí starý farmář.

„Hele, pánové, neviděli jste tady někde moji kozu?“

První lovec říká:
„To je vtipné, že se ptáte. Zrovna před chvílí jsme tady stáli, když z křoví vyběhla koza, hnala se snad stovkou a skočila rovnou do téhle jámy!“

Farmář zavrtí hlavou a říká:
„To není možné. Měl jsem ji přece přivázanou ke staré převodovce!“

Karel byl svobodný chlapec, který pracoval v rodinném podniku. Když zjistil, že zdědí veliké jmění, až jeho nemocný otec zemře, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.

Jednoho večera na investičním mítinku spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval. Přistoupil k ní a řekl:
„Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy.“

Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a za tři dny se stala jeho macechou.

Poučení: Ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.

V obchodním domě nabízí prodavač přepychové dámské prádlo a stále vykřikuje:
„Chcete být sexy? Kupte si toto krajkové prádlo ještě dnes, protože od zítřka platí nové ceny!“

Po dvou hodinách prádlo úplně zmizelo z pultu. Přiběhla ještě jedna opozdilá zájemkyně a smutně se ptá, kolik to prádlo bude stát od zítřka.
„Bude levnější o třicet procent!“ říká prodavač.

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“

Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“

Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“

Dneska jsem měl fakt boží sen. Stál jsem vedle své nádherné holky, prsa tak čtyřky a prsní dvorce jak na čtyřhru, nohy nekonečně dlouhé a pusa? Taky naprosto skvělá. Společně jsme se dívali na náš dům. No, vlastně hrad! A před ním stálo patnáct nejluxusnějších aut. Všechna mi říkala „pane“. Ty vole. Byl jsem tak strašně bohatý, že jsem mohl srát na všechno a všechny.

No, pak jsem se probudil a došlo mi, že to nebyl jen sen. Já fakt sral!

Do myslivny zavítá v noci Santa Claus, veliký ranec dárků na zádech. Myslivec vyskočí z postele, popadne flintu a namíří ji na nebohého Santu. Pak se dá do hlasitého lamentování:
„Takového drzého pytláka jsem ještě neviděl! Klidně si přijde i s úlovkem přímo do hájovny, a ještě uprostřed noci!“

„Jak se jmenuje to zvíře, co jsem právě zastřelil?“ ptá se kolegy začínající lovec.

„Půjdu se podívat,“ odvětí kolega.

Za chvilku přijde celý bledý a povídá:
„Jmenuje se Novák, má to napsané v občance.“