Vtipy: Božské

Ženská má doma milence, užívají si a vtom uslyší v zámku rachotit klíče“Manžel!“

Klekne si u postele a začne se modlit:
„Bože, ať ho tu manžel nenachytá!“

Bohovi se jí zželí, sestoupí k ní do ložnice a řekne, že to zařídí, ale ona že se do 2 let utopí.

Protože jí nezbývá nic jiného, na to přistoupí. Dva roky se nekoupe ve vaně, jen se sprchuje, nechodí vůbec nikam k vodě a tak. Uplynou 2 roky, pak 3, 4 a žena na to zapomene a začne si zas pořádně užívat života.

Po 6 letech jí přijde dopis, že vyhrála plavbu výletní lodí po moři. Natěšená se tam vydá. Ale když jsou tak v půli cesty, loď plná ženských se začne potápět. Ženská si zase klekne a modlí se:
„Bože, nedělej to. Kvůli mé nevěře přece neutopíš celou loď.“

Rozevře se nebe, sestoupí Bůh a říká:
„Šest let. Šest let mi trvalo, než jsem vás sem, vy kurvy, všechny dostal!“

Tři ženy, brunetka, černovláska a blondýnka, se chtějí dostat do nebe. Bůh jim praví:
„Do nebe vede 1000 schodů. Která z vás se zasměje mému vtipu, vrátím ji zpátky na zem.“

Všichni tři souhlasí s pravidly a vydají se nahoru. Na 158 schodu se zasměje vtipu brunetka. Bůh ji vrátí na zem.

Tak jdou černovláska s blondýnkou a na 601 schodu se zasměje vtipu černovláska. Bůh ji také musí vrátit zpátky na zem.

Blondýnka jde po schodech dál nahoru a na 999 schodu se zasměje. Bůh se jí ptá:
„Proč jsi se smála? Vždyť jsem žádný vtip neřekl.

A blondýnka odpoví:
„Já jsem teď pochopila ten první.“

Zemře pan farář přijde k Nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká:
„Musíte chvíli počkat.“

Posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká:
„Pojďte dál.“

farář se udiveně ptá:
„Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?“

Svatý Petr odpoví:
„To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili.“

„Tak co, jak se žije v pekle?“

„Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?“

„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně.“

„Nepovídej?! A proč?“

„Nejsou lidi.“

Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Žena zemře a dostane se do Nebe. U nebeské brány ji zastaví anděl a říká:
„Než vstoupíš, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Žena odpoví:
„Dobře, jaké slovo?“

Anděl se usměje a řekne:
„Láska.“

Žena slovo správně vyhláskuje a je vpuštěna do nebe.

Líbí se jí to, a tak se ptá anděla:
„Potřebujete někdy u brány pomoc?“

Anděl souhlasí a dá jí tu práci.

Po nějaké době (čas v nebi neexistuje) se u brány objeví její manžel. Žena se ho ptá:
„Jaký byl tvůj život po mé smrti?“

Muž odpoví:
„Úžasný! Pamatuješ si na moji bývalou sekretářku, na kterou jsi vždycky žárlila? Tak jsme spolu začali chodit. Utratili jsme všechny tvoje peníze, procestovali svět a skvěle se bavili.“

Žena se na něj usměje a řekne:
„Dobře, abys mohl vstoupit do nebe, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Muž se ptá:
„Jaké slovo?“

„Československo.“

„Bože, prosím, odpověz mi. Proč jsou panny takové milé, vstřícné, přátelské a laskavé, a všechny ženy takové protivné a nepřátelské?“

Bůh se zamyslí:
„Jestli to nebude tím, že panny dělám já – Bůh, a ženy z nich děláte vy – muži.“

Jednou se svatý Petr na nebeské bráně rozhodne, že trochu zpřísní podmínky pro vstup do nebe. Když přijde první duše, ptá se jí:
„Řekni mi, co jsi udělal dobrého na Zemi, abys mohl vstoupit do nebe?“

Muž se zamyslí a říká:
„Jednou jsem šel po ulici a uviděl, jak banda motorkářů obtěžuje starou paní. Tak jsem šel k nim, kopl do jejich vůdce, shodil mu motorku na zem a řekl jim, ať tu paní okamžitě nechají být!“

Svatý Petr na něj ohromeně pohlédne a povídá:
„To je úctyhodné! A kdy se to stalo?“

Muž odpoví:
„No… asi tak před pěti minutami.“

Bůh vytvoří Adama, a když vidí, že je sám, rozhodne se, že mu vytvoří ženu. Zavolá si ho k sobě a říká:
„Adame, mám pro tebe úžasnou zprávu. Vytvořím ti ženu. Bude krásná, chytrá, věrná, laskavá, nikdy se na tebe nebude zlobit, nebude tě otravovat zbytečnými otázkami a vždy tě pochopí.“

Adam nadšeně odpoví:
„To zní skvěle! A bude to něco stát?“

Bůh na to:
„Ano, Adame. Bude tě to stát ruku a nohu.“

Adam se zamyslí, po chvíli se podrbe na bradě a opatrně se zeptá:
„A co bych mohl dostat za žebro?“

V nebi se jednoho dne Bůh rozhodne, že dá lidem možnost zeptat se ho na jednu otázku. Sejde tedy dolů na Zemi a svolá všechny lidi kolem sebe. Jeden odvážný muž se přihlásí a zeptá se:
„Bože, proč jsi stvořil ženy tak krásné?“

Bůh se usměje a odpoví:
„Aby vás, muže, přitahovaly.“

Muž se zamyslí a pokračuje:
„A proč jsi je stvořil tak hloupé?“

Bůh se na chvíli zarazí, ale pak klidně odpoví:
„Aby vás, muže, milovaly.“