Sedí babička v parku na lavičce a modlí se:
„Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“

Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí:
„Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám…
Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.„

Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká:
„Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“

V malém obchůdku na venkově byla na dveřích veliká, výrazná cedule „Pozor, pes!“ Chlápek, který tou vesnicí projížděl a šel si koupit cigarety nahlédne opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starý baset a spí. Ptá se tedy prodavače:
„Je to ten pes, na kterého si mají lidi dávat pozor?“

„Jo, to je on.“

„No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný. Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?“

„Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali.“

Nesnáším svatby. Nenávidím, když mě příbuzní plácají do zad a říkají:
„Další jseš na řadě ty!“

Oplácím jim to na pohřbech – říkám jim to samé…

Udýchaný mladý pošťák přijde k dědkovi s důchodem a povídá:
„Dědo! Už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od dědiny!“

Děda na to:
„Neser mě nebo si objednám denní tisk.“

Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích:
„Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!“

Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví:
„A proč by nekojila, když má čas a mlíko?“

„Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně zadusit polštářem?“

„Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti.“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Přijdou k nebeské bráně, kde na ně čeká svatý Petr. Dříve, než je pustí do nebe, ptá se první jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že jej pouze viděla. Svaty Petr ji nařídí, aby si v nádobě se svěcenou vodou vypláchla oči. Ptá se druhé jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze rukou. Sv. Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí dál. Vtom se čtvrtá jeptiška tlačí před třetí a na Petrův dotaz, kam se žene, říká:
„Já bych si s dovolením vykloktala dříve, než si v tom sestra Agáta umyje prdel.“

Dva ruský inženýři Alexej a Voloďa plní raketoplán palivem. Najednou Alexej zvedne hlavu a povídá:
„Ty Voloďo, to palivo smrdí jako vodka.“

Voloďa usrkne a odvětí:
„No jo, ono to tak i chutná.“

Tak si sednou a chlastaj a chlastaj.

Ráno po chlastačce volá Alexej Voloďovi:
„Taky je ti tak špatně? A už sis uprdnul? Ne? Tak to nedělej. Já volám z Tokia.“

Po nějaké době soužití se mladý pár dohodne, že by mohli mít miminko. Tak do toho praští bez ochrany, pak zkouší různé polohy, homeopatika, babské rady - a pořád nic. Tak vyrazí do centra asistované reprodukce. Vše panu doktorovi vyloží a poprosí ho o pomoc. Doktor natáhne ruce na stůl, zapře se zády o židli a povídá:
„Chlapi, to myslíte vážně nebo si jen děláte srandu?“