Když manželé přijeli do porodnice, doktor jim řekl:
„Právě testujeme úžasný nový high-tech přístroj, který přenáší část matčiných bolestí při porodu na otce. Máte zájem účastnit se testu?“

Oba nadšeně souhlasili.

Doktor nastavil přístroj na 10% a vysvětlil:
„Pouhých 10% je pravděpodobně víc bolesti než jakou otec kdy pocítil.“

V průběhu porodu se manžel cítil dobře.

„Můžete to trochu zvýšit?“ požádal doktora.

Doktor nastavil přístroj na 20%. Manžel se stále cítil skvěle. Doktor překontroloval jeho tep a krevní tlak a byl udivený, jak dobře porodní bolesti snáší.

„Zkusíme 50%,“ navrhl doktor.

Manžel se ani nezapotil.

Protože bylo zřejmé, že přenos bolesti manželce velmi pomáhá, manžel pobídl doktora:
„Přeneste na mě VŠECHNU bolest!“

Manželka dítě porodila prakticky bezbolestně a ani manžel žádnou bolest nezakusil. Byli z toho oba nadšení.

Když se vraceli domů, našli na prahu mrtvého pošťáka.

Šéf vletí za sekretářkou a zařve:
„PUK“

Sekretářka nechápe a zeptá se co to je PUK.

Šéf odpoví:
„Píčo uvař kafe!“

A tak sekretářka jde, udělá kafe a položí mu ho na stůl a ptá se:
„KSČ?“

Ředitel nechápe a sekretářka odpoví:
„Kolik sladíš čuráku?“

Přijde Mikuláš do Jedličkova ústavu a povídá:
„Kdo zazpívá, dostane dáreček. A kdo k tomu zatancuje, dostane dárečky dva!“

Přijde Pepíček, začne nekoordinovaně mávat rukama a dělat:
„Aúaúaúaúúúa…“

„A kdo bude dělat kraviny, nedostane nic!“

Souloží manželé, kteří jsou spolu 20 let. půl hodiny, hodinu, hodinu a půl, žádný orgasmus. Manžel už to nevydrží a zeptá se:
„Taky si nemůžeš na nikoho vzpomenout?“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“

Policista zastaví v noci auto, které jede podezřele pomalu. Řidič stáhne okénko a policista si všimne, že za volantem sedí postarší paní. Na zadních sedačkách sedí tři další staré dámy, každá bílá jako křída a evidentně vyděšená k smrti. Policista se zeptá řidičky:
„Paní, víte, že jedete jen 20 km/h? To je dost nebezpečné, můžete tím blokovat dopravu.“

Řidička se na něj překvapeně podívá a odpoví:
„Ale já přece jedu přesně podle předpisů! Tady na ceduli bylo napsáno 20.“

Policista si povzdechne a vysvětluje:
„To není rychlostní limit, to je číslo silnice, po které jedete. Tohle je silnice číslo 20. Doporučuji držet se běžných limitů, například 90 km/h mimo vesnici.“

Řidička se zamyslí a přikývne:
„Dobře, důstojníku, děkuji za informaci. Budu na to dávat pozor.“

Policista se už chystá odejít, ale nakonec se rozhodne zeptat:
„A co ty dámy vzadu? Vypadají dost otřeseně. Co se jim stalo?“

Řidička se na něj usměje a klidně odpoví:
„No, právě jsme sjely z Route 180.“

Hraje pes v baru bravurně na piano.

Host k majiteli:
„Proč ho nedáte na konzervatoř?“

„Chtěl jsem, ale on chce studovat na doktora!“

V hospodě se baví o imitátorech. Jeden z hostů se též po dlouhém poslouchání zapojí do hovoru:
„Ty příhody, co tady vyprávíte, jsou pro malé děti. Znám jednoho imitátora, ten když zakokrhá, tak začne vycházet slunce!“

Řezník má těsně před zavíračkou a zůstalo mu jedno kuře, kterého by se před víkendem rád zbavil. Najednou doběhne chlapík a jakoby zázrakem se ptá:
„Máte kuře?“

Řezník:
„Ano, samozřejmě.“
A vytáhne kuře z chladničky, hodí na váhu:
„Kilo a 20 deka. Může být?“

Chlapík:
„A o něco větší nemáte?“

Řezník vrátí kuře do chladničky, vytáhne to samé, troška ho otočí, nenápadně přitlačí na váhu a říká:
„Kilo sedmdesát. Může být?“

Chlapík:
„Super! Vezmu si obě!“