Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkurzu na místo ředitele velké firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, jeho předchůdce mu podal tři obálky a řekl:
„Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř.“

Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádná opatření nepomáhala. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl:
„OBVIŇTE SVÉHO PŘEDCHŮDCE.“

Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci. Takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat.

Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn:
„REORGANIZUJTE FIRMU.“

Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady. Po roce a půl přišla další vlna problémů. Ředitel se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto:
„PŘIPRAVTE TŘI OBÁLKY.“

„Paní, máte fakt krásné zuby.“

„To mám po mamince.“

„A že tak pěkně pasují?“

Lord Dick kráčí prázdnou chodbou rodinného sídla svého přítele lorda Johna a potká jeho ženu. Ta mu vášnivě padne kolem krku a praví:
„Lorde, miluji Vás. Pojďme do mé ložnice a tam chci být Vaše!“

„Bohužel to není možné. A to dokonce hned ze tří důvodů“, vymaní se chladně z jejího objetí oslovený.

„Z jakých důvodů?“

„Za prvé jsem silně nábožensky založený člověk. Za druhé trpím chorobným strachem z pohlavních nemocí. A za třetí jdu právě z ložnice Vašeho manžela.“

Cikán jde na pracovní pohovor. Šéf se ho ptá:
„Máte nějaké zkušenosti?“

Cikán odpoví:
„Ne, nemám.“

Šéf pokračuje:
„Umíte pracovat s počítačem?“

Cikán na to:
„Ne, neumím.“

Šéf se zamračí a zeptá se:
„A co nějaký cizí jazyk, umíte?“

Cikán odpoví:
„Ne, neumím.“

Šéf si povzdechne:
„No, tak mi aspoň řekněte, proč si myslíte, že byste měl dostat tuhle práci?“

Cikán se usměje a říká:
„Protože jsem přišel!“

Potká medvěd zajíce a ten mu říká:
„Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

„Co pinďourem ti kroutil!“

Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají.
„Čau medvěde. Co dělá Hroutil?“

„Jakej Hroutil?“

„Ten co pinďourem ti kroutil!“ vysměje se mu zajíc a uteče.

Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat. Liška mu říká:
„Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal. Až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal.“

„To je skvělý. Díky. Fakt, na to bych nepřišel,“ říká medvěd a jde za zajícem:
„Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal.“

„Já vím, říkal mi to Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

Při padesátém výročí svatby se manžel ptá své ženy:
„Přemýšlela jsi někdy za celou tu dobu o rozvodu?“

„Ne, nikdy. Vždycky jen o vraždě.“

Myš zahlédla na dvoře kočku a skočila bleskurychle do díry. Najednou slyší na dvoře štěkat psa.

„Aha, pes kočku zahnal.“ řekla si myš a vyběhla ven.

Ještě nebyla úplně venku a už ji měla kočka v drápech. Sežrala myš a povídá si:
„Vida, jak je dobré umět cizí jazyky!“

Černoch pracuje na cirkulárce. Uřízne si dva prsty. Jede k doktorovi, ten se ptá jestli si je přivezl sebou. Černoch na to, že je nechal doma. Doktor říká:
„To nevadí, já tady dva mám, ale jsou bílé.“

Dohodnou se a operace proběhne bezvadně.

Za nějaký čas černoch jede tramvají, drží se rukou za tyč. Vedle stojí stará babka, chvíli na něho kouká a potom se zeptá:
„Tak co kominíčku, jedeš od milé?“

Rodiče mají dvě děti. Jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje.

Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč.
„Tolik dárků, všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich.“

Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká:
„Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!“.