Muž vešel do starožitnictví s úmyslem koupit si stůl. Téměř okamžitě našel ten pravý a zeptal se na cenu.

„Dva tisíce Eur, pane.“

„Nikdy!“ vykřikl muž. „To je neuvěřitelně drahé.“

Prodavač přikývl:
„To máte pravdu, ale tohle není jen tak obyčejný stůl. Tento kus nábytku má speciální schopnosti.“

„Tak to dokažte,“ řekl muž skepticky.

Prodavač přistoupil ke stolu a zeptal se:
„Kolik pater má tato budova?“

Stůl okamžitě vyskočil do vzduchu čtyřikrát. A skutečně, budova měla čtyři patra.

Muž stále pochyboval:
„Dobře, zeptejte se ho, kolik mám peněz v peněžence.“

Prodavač položil otázku a stůl vyskočil jedenáctkrát.

„To je neuvěřitelné!“ vykřikl muž. „Opravdu tam mám dvě pětieurovky a jednu jednoeurovou minci. Musím ten stůl mít!“

Zaplatil 2 000 Eur a druhý den mu byl starožitný stůl doručen domů. Když jej instalovali, přišel jeho kamarád a hned si nového nábytku všiml.

„To je něco speciálního,“ pochlubil se muž. „Podívej, ukážu ti to.“

Chvíli přemýšlel, a pak se zeptal:
„Kolik peněz má moje žena na svém bankovním účtu?“

Stůl se okamžitě zbláznil. Začal zuřivě poskakovat, vyskakoval znovu a znovu, a ani po deseti minutách nepřestal.

Muž ohromeně vykřikl:
„Jak je to možné? Kde vzala tolik peněz?!“

V tu chvíli se stůl zastavil, jeho nohy se roztáhly a šuplíky vypadly na zem.

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
„Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?“

„Ne.“

„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?“

„Ne.“

„Provedl jste zkoušku dechu?“

„Ne.“

„Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?“

„No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu.“

Chlapa sužují obrovské bolesti hlavy. Podle lékaře je jedinou možností kastrace. Muž nejprve nesouhlasí, ale po čase se bolesti opravdu nedají snést, a tak svolí.

Po operaci mu lékař radí, aby začal nový život, úplně znova. Tak muž jde do obchodu s oblečením, že začne nový život v úplně novém oblečení. Vejde do obchodu a vyřkne přání, že chce kompletně nové oblečení. Prodavač říká :
„Dobře, řekl bych, že potřebujete košili velikost 45 okolo krku, sako velikost 56 a boty tak 10.“

Chlap se diví, jak to prodavač pozná, a ten mu vysvětlí, že po těch letech v obchodě... Prodavač pokračuje:
„No a slipy potřebujete velikost 36“

Chlap na to:
„Tak to jste se poprvé zmýlil, mám velikost 34“

„Ne ne, opravdu, dejte na mně, vaše velikost je 36“

„No nevím, ale celý život nosím 34, tak teď si koupím zase 34“

„Jak chcete, ale když je budete nosit, budete mít přiskřípnutý koule a z toho vás bude pekelně bolet hlava.“

„Kde pracuješ?“

„V cirkuse.“

„A co, dobrá práce?“

„Jo, celkem to ujde. Dvakrát denně strčím na chvíli hlavu lvovi do tlamy a potom mám zase volno.“

Hasič napomíná návštěvníka v divadle:
„Proč tu zapalujete tu cigaretu? Nevidíte nápis?“

„Nápis vidím, ale vás jsem neviděl.“

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká:
„Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek:
pondělí: oddych po víkendu,
úterý: příprava na pracovní den,
středa: pracovní den,
čtvrtek: oddych po pracovním dni,
pátek: příprava na víkend,
sobota, neděle: víkendové volno.„ 

Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se:
„A v tu středu se tady budeme jako jebat do kolika?“

Bača Jano je v lázních. Jednou na procházce pozoruje, jak přijde dívčina k automatické váze, vhodí do ní minci a stoupne si na váhu. Podívá se na display a nespokojeně zavrtí hlavou. Svlékne kabátek, znova vhodí minci a stoupne si na váhu. Opět není spokojená. Zuje si boty a celé se to opakuje. Pak si svlékne svetřík a opět vyndává z kapsy minci. V tu chvíli k ní podejde bača Jano a povídá:
„To nechte slečno, odteďka to platím já!“

Turecký turista práší koberec z hotelového okna v Tatrách. Jde kolem bača a ptá se:
„Co Aladine, nestartuje?“

To znáte, jak jede Čech na dovolenou k moři a v klidu si rybaří, když z ničeho nic najednou chytne zlatou rybku? No, tak tu rybku vytáhne a ona povídá:
„Hele, když mne pustíš, tak ti splním dvě přání, já jsem totiž zlatá rybka.“

A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky plní přání tři. No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá co to jde.

No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá:
„Tak si teda přej svoje první přání.“

A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká:
„Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.“

„Staniž se“, řekla ryba a stalo se. „A to druhý přání?“ ptá se ryba.

Čech se zase zamyslí a říká:
„Ještě tři lahváče na ráno!“