Pepíček prosí tátu:
„Tati, kup mi buben.“

Táta:
„Nekoupím, budeš mě rušit při práci.“

Pepíček:
„Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát.“

Přijde 80-ti letý dědeček k sexuologovi a prosí o radu, co prý má dělat, když se mu pokaždé, když potká půvabnou dívku na chodníku, ztopoří úd a pak se cítí nesmírně trapně.

„Od kdy vás to trápí, dědečku?“ ptá se lékař.

„Od jakživa“ na to dědeček.

„A jak jste to řešil za mlada?“ ptá se lékař.

„Prostřihl jsem si v kapse díru a když mě to potrefilo, tak jsem ho ztáhnul dolů.“ odpovídá děda.

„No a co vám brání to tak řešit i dnes?“ ptá se lékař.

Na to děda:
„Ale panáčku, myslíš si, že mám v tomhle věku takovou sílu v ruce!?“

Dva maníky zasypala na horách lavina. Najednou ten jeden vidí, jak se k nim blíží ten záchranářský pes, bernardýn se soudkem.

A tak říká tomu druhému:

„Hele, nejlepší přítel člověka. No jo, a nese ho pes.“

Muž civí psovi na zadek a říká:
„Paní, ten váš pes má šeredně divnej obličej!“

„Ale vždyť vy mu koukáte na zadek!“

„Aha, tak to chápu proč se tak bránil, když sem do něj cpal ty suchary!“

Starosta si předvolal Deža na městský úřad:
„Dežo, přiznej se! Ty jsi pálil slivovicu!“

Dežo zavrtí hlavou:
„Nepálil.“

Starosta se však nedá a pokračuje:
„Ale přístroj máš!?“

Dežo provinile sklopí oči:
„No, mám.“

Starosta celý rozradostněný:
„No tak vidíš, zaplatíš pokutu 2000 korun!“

Dežo se zamyslí a po chvíli na stůl položí dvě tisícovky. Starosta se diví:
„A těch dalších 1000 korun je za co?“

„Za znásilnění.“

Starostovi se hrůzou zježí zbývající vlasy:
„Proboha, Dežo, kohos znásilnil?“

„Nikoho. Ale přístroj mám!“

Dvě vrány sedí na poli, když si v dálce všimnou postavy, která vypadá jako člověk.

„Vidíš to tam? Co to je?“ ptá se první vrána.

Druhá vrána si to chvíli prohlíží a pak odpoví:
„To je strašák. Vypadá docela opravdově, co?“

První vrána se zamračí:
„Jak poznáš, že je to strašák a ne člověk?“

Druhá vrána pokrčí křídly:
„Podívej se mu na ruku. Nemá mobil.“

Rychlost větru se zvyšuje přímo úměrně s účtem za váš nově provedený účes.

Ptá se syn Billa Gatese:
„Tati, chci vyzkoušet ten sex, co mám dělat?“

„No synku, vezmeš si z mojí garáže to největší auto, oblečeš si nejlepší oblek, vezmeš děvče do nejlepší restaurace v městě, po večeři vezmeš v parku kočár s koňmi a vezmeš jí na okruh kolem jezera, cestou koupíš největší kytici květů jakou budou prodávat a nakonec objednáš v hotelu Plaza prezidentský apartmá a tam se ti děvče podvolí…“

„Ale tati! Kde jsou romantické procházky, letmé dotyky, čtení poezie za měsíčního svitu…“

„Synu, to si vymysleli linuxáci, aby mohli souložit zadarmo…“

Život je řada průšvihů po sobě nepravidelně jdoucích.