Květinář přišel vlastním přičiněním o práci. Často popletl objednávky.

Např. žena poslal květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“

Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole.

„Pavlíku, proč necvičíš s ostatními?“

„Protože zrovna jedu z kopce.“

V jedné hospodě sedí Bush a Kerry, popíjejí pivo a vedou vášnivou debatu. Zvědavý host, kterému jejich hádka nedá spát, se přitočí a opatrně se zeptá, o čem to vlastně tak zaujatě diskutují. Bush s klidem odpoví:

„Plánujeme třetí světovou válku. Chceme zabít dva miliony muslimů a jednoho zubaře.“

Host se zarazí a pak udiveně vyhrkne:

„A proč zrovna jednoho zubaře?“

Kerry se okamžitě otočí k Bushovi, dá mu po zádech a s úsměvem prohodí:

„Vidíš? Co jsem ti říkal! Nikdo se nezeptá na těch dva miliony muslimů!“

Babička s dědečkem jdou na vycházku do parku:
„Dědo, podívej jak jsou ti mladí kluci dneska skromní. Pět jich kouří jednu cigaretu a ještě se u toho smějou.“

Ptá se žena své kamarádky:
„Jak poznáš, kdy se máš dát do velkého prádla? Těm předpovědím počasí se moc věřit nedá.“

„Ty já ani neposlouchám, mám vlastní barometr.“

„Že jsem ho u vás nikdy neviděla ?“

„Ani jsi nemohla. Když můj starej ještě ráno spí, opatrně kouknu pod peřinu. Pokud mu leží nalevo, bude pršet, pokud napravo, bude pěkně svítit sluníčko.“

„A co když stojí?“

„Tak to na prádlo seru!“

Je konec školního roku a paní učitelka říká dětem:
„Tak děti, od dnešního dne budete sbírat kamínky vždy, když řeknete sprosté slovo.“

Po prázdninách se paní učitelka ptá Vendulky:
„Tak Vendulko, kolik máš kamínků?“

Vendulka:
„Prosím žádný paní učitelko“

„To je skvělé Vendulko. A ty Pepíčku, kolik ty si nastřádal kamínků?“

Pepíček:
„Já čtyři.“

„To by ses měl zlepšit.“

Najednou se rozrazí dveře a v nich malý cikán Dežo a řve:
„Uhni pičo, vezu štěrk!“

Víte jak přemluvíte čtyři černochy, aby přestali znásilňovat mladou dívku?

???

Hodíte mezi ně basketbalový míč.

Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora:
„Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.“

Doktor se usmál a klidně odpověděl:
„Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.“

Sedí dva kamarádi v práci a jeden prosí druhého:
„Ty Pepo, potřebuju, abys zítra v 5 hodin zdržel v práci našeho šéfa. Mám
něco s jeho ženou a potřebuju tam zaskočit.„

„A jak asi?“ ptá se Pepa.

„No dávej mu třeba nějaké otázky ohledně přestavby nové haly atd.“

Druhý den v pět klade Pepa šéfovi otázky jak o život, aby ho zdržel déle v práci.
Když už to trvá dlouho, ptá se šéf, co se děje, že je to nějak neobvyklé, ať Pepa
kápne božskou.

Pepa prozradí:
„Víte šéfe, slíbil jsem to Honzovi. Má totiž něco s vaší ženou a chtěl, abych vás zdržel.“

Na to se šéf zasměje a povídá:
„Být vámi, utíkám rychle domů. Jsem totiž už 2 roky vdovec.“