Vtipy

Přijde vnučka za babičkou a ptá se:
„Babííí, co je to milenec?“

Babička ztuhne a vykřikne:
„Ježíšmarijá, milenec!!!“

Otevře skříň a vypadne kostra…

Sedí babka v baráku a má vody až po kotníky. Přijdou za ní hasiči a povídají, že musí okamžitě pryč. Ale ona jim odpoví, že jí Bůh slíbil, že ji zachrání.

Přišli druhý den a vody po kolena.

„Ale teď už musíte jít, babi,“ říkají hasiči.

Ale ona zase, že jí Bůh zachrání.

Přijdou potřetí a dům je zbořený. Babka mezitím odchází do nebe za Bohem a když se s ním setká, povídá mu:

„Vždyť jsi mi slíbil, že mi pomůžeš.“

Bůh ji odpoví:
„Ty huso jedna hloupá, vždyť jsem ti tam poslal dvakrát hasiče!“

Vnučka se ptá dědy:
„Dědečku, pamatuješ si ještě na první děvče, které jsi políbil?“

„Milá holčičko, já už si nepamatuji ani na tu poslední.“

Jistý muž strávil třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam obchod stále je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se na to místo vydal a obchod tam pořád stál.

„Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli tady ještě máte moje boty?“

Prodavač zašel dozadu, po dvou minutách se vrátil a povídá:
„Budou hotové ve čtvrtek!“

Přijde host do baru v nejvyšším patře mrakodrapu. Vypadá to tam slušně, tak si přisedne k pultu, objedná si a dá se do řeči s chlapíkem vedle.
„Jsem tu poprvé, stojí to tu za to?“

„Jo, já jsem tu furt. Je to tu vážně mimořádný místo.“

„V čem?“

„Vidíš támhleto okno? To třetí zleva? Vítr tu naráží na stěnu budovy tak zvláštním způsobem, že když vyskočíš ven, uletíš jenom pár metrů a hodí tě to zpátky.“

„Ale to přece nejde.“

Chlapík se místo odpovědi zvedne, otevře okno a vyskočí. A opravdu. Uletí sotva deset metrů, zastaví se ve vzduchu a proletí oknem zpátky dovnitř.

„Je to sranda, měl bys to taky zkusit,“ řekne a vrátí se k baru.

Host zaváhá a pak proskočí otevřeným oknem. Deset metrů, dvacet, třicet, padesát a plác, rozmázne se o chodník.

Barman se nakloní k chlápkovi a utrousí:
„Poslyš, Supermane, ty, když se trochu napiješ, seš vážně pěkná kur.a!“

Jeden koktavý pán si stěžuje, že mu koktání překáží v jeho práci.

„A co máte za zaměstnání?“ ptá se druhý.

„Sta-starám se o sle-slepi-pice v drůbežá-žárně“.

„No a jak vám to může vadit?“, diví se druhý.

„No já-já ráno vy-vyháním slepi-pice ven do ohrady, to stačí j-jen říct pi pi pi pi pi, a všech pě-pět tisíc slepi-pic je ve-venku. No a ve-večer, když je mu-musím zahnat do ku-kurníku, tak na ně vovolám kšá kšá, ono se jim mo-moc ne-nechce, ale na-nakonec všechny za-zalezou, a-až na je-jednu. A na tu se j-já ro-rozčílím, a vo-volám na ní kšá kšá, ty slepice jedna pi-pi-pi-pi-pi-pitomá, a pět ti-tisíc slepic je zase ve-venku.“

Jde koktavej a plešatej po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu:
„Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!“

A ten plešatej mu povídá:
„A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?“

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře.
„V perfektním novém baru!“ říká manžel. „Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!“

„Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!“

„Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!“

Nato se chlap doválí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá:
„To je Zlatý Bar?“

„Ano, madam, přejete si?“

„Máte zlaté dveře?!“

„Ano, samozřejmě máme!“

„Máte zlaté podlahy?!“

„Jistě, madam!“

„A co zlaté mušle?!“

Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá:

„Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!“

Ptá se černý chlapeček svých bílých rodičů:
„Maminko, proč jsem černý a vy jste bílí?“

„No, víš,“ odpovídá na to maminka, „na svatební cestě se na pláži strhla taková jebačka, že buď rád, že nejsi tuleň!“

Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA:
„Tak co, hoši, co jste zjistili?“

„Nic,“ odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.“

Prezident se zlobí:
„Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!“