Nový prodavač je testován v obchodním domě, jak umí prodávat. Právě říká zákazníkovi:
„Ale co budete dělat s tím prutem? Jak se chcete k tomu rybníku dostat? Kupte si auto.“

„Máte pravdu, tak si vezmu jednu Fabii.“

Ředitel přihlíží a když zákazník odejde, chválí prodavače:
„To je neuvěřitelné! Chtěl pruty a ty mu nacpeš auto.“

Prodavač na to:
„Ale on si nepřišel pro pruty, ale pro vložky pro manželku. A tak jsem mu řekl, co bude celý ten týden dělat, ať jede na ryby.“

Jednou takhle přijelo před babiččin dům policejní auto a z něho vysedl policista a dědeček. Policista vysvětluje babičce, že starý pán se ztratil v parku. Babička povídá dědovi:
„Prosím tě, jak ses mohl ztratit? Chodíš tam přece už třicet let!“

Dědeček se naklonil k babičce tak, aby policista nic neslyšel, a povídá:
„No, já se vlastně neztratil, jen jsem byl unavenej a nechtělo se mi domů pěšky.“

Rybář doma pyšně ukazuje svůj úlovek manželce a zasněně vypráví, jak to bylo na jezeře pěkné. Najednou mu vpadne do řeči manželka:
„Právě volali z obchodu s rybami, že sis tam prý zapomněl peněženku i s doklady!“

Tonda hladí ruku své nastávající a provinile jí povídá:
„Miláčku, chtěl bych se ti ještě před svatební nocí svěřit se svými milostnými přestupky.“

„Ale vždyť jsi mi o nich povídal už před týdnem.“

„No jo, ale to bylo před týdnem…“

Lékař pacientce:
„Tak se svlékněte a lehněte si.“

Pacientka:
„Ježišmarjá, to mi nemůžete dát nejdřív aspoň pusu?“

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním?

Najednou si vzpomněla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí:
„Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.“

Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda.

Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.

Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme.

Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.

Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by… a když jsou ty Vánoce.

Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla:
„Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!“

Přijde cikán k trafice a ptá se trafikanta:
„Znáš Deža Kykolku?“

A trafikant odpoví:
„Neznám.“

„A Eržiku Kykolkovou znáš?“

„Ne.“

„A Laca Kykolku znáš?“

„Taky ne.“

„Tak proč tady máš napsáno:Známky kolky?“

Pepíček dostane ve škole za úkol napsat slohovou práci na téma:
„Co bych udělal, kdybych měl miliardu korun.“

Druhý den přinese učitelce svůj domácí úkol, ale na papíře není nic napsáno.
Učitelka se zamračí:
„Pepíčku, proč jsi nic nenapsal?“

Pepíček se na ni podívá a s vážnou tváří odpoví:
„Protože přesně to bych dělal, kdybych měl miliardu korun.“

Žena sedí u baru a vychutnává si koktail po práci. Vtom se otevřou dveře a vstoupí ten nejfantastičtější chlap jakého kdy viděla. Vysoký, svalnatý a hezký, s hustými tmavými vlasy a krásnýma, zelenýma a jiskřivýma očima. Z každého jeho pohybu přímo sálalo mužství a smyslnost. Žena si prostě nemohla pomoct a jen zírala.

Chlap si všiml že je předmětem ženina hlubokého zájmu a s prohnaným sexy úsměvem k ní přistoupil. Zatímco se červenala a připravovala k omluvě, že na něj tak zírala, se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha hlubokým, hebkým hlasem:
„Udělám cokoliv. Cokoliv, absolutně cokoliv chcete, cokoliv o čem jste kdy snila, za padesát dolarů. Mám jen jednu podmínku…“

Celá se třásla očekáváním a tak se ho zeptala co to je za podmínku. Muž řekl:
„Budete mi to muset říct jen ve třech slovech.“

Žena zírala do do jeho hypnotických očí a zvažovala návrh. Poté sáhla do kabelky a vytáhla padesát dolarů. Napsala svou adresu na ubrousek, složila ho kolem peněz a podala mu to. Potom se k němu naklonila a pošeptala mu do ucha:
„Ukliď mi barák.“