Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé:
„Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy.“

„Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí Američané.“

Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS.

„Dva hot dogy, prosím.“ řekla Matka představená.

Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla:
„Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?“

Na silnici není prakticky žádný provoz do chvíle, kdy potřebujete odbočit doleva.

Žena sedí u baru a vychutnává si koktail po práci. Vtom se otevřou dveře a vstoupí ten nejfantastičtější chlap jakého kdy viděla. Vysoký, svalnatý a hezký, s hustými tmavými vlasy a krásnýma, zelenýma a jiskřivýma očima. Z každého jeho pohybu přímo sálalo mužství a smyslnost. Žena si prostě nemohla pomoct a jen zírala.

Chlap si všiml že je předmětem ženina hlubokého zájmu a s prohnaným sexy úsměvem k ní přistoupil. Zatímco se červenala a připravovala k omluvě, že na něj tak zírala, se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha hlubokým, hebkým hlasem:
„Udělám cokoliv. Cokoliv, absolutně cokoliv chcete, cokoliv o čem jste kdy snila, za padesát dolarů. Mám jen jednu podmínku…“

Celá se třásla očekáváním a tak se ho zeptala co to je za podmínku. Muž řekl:
„Budete mi to muset říct jen ve třech slovech.“

Žena zírala do do jeho hypnotických očí a zvažovala návrh. Poté sáhla do kabelky a vytáhla padesát dolarů. Napsala svou adresu na ubrousek, složila ho kolem peněz a podala mu to. Potom se k němu naklonila a pošeptala mu do ucha:
„Ukliď mi barák.“

Přijde Pepíček do lékárny a říká:
„Máte něco proti bolesti?“

„A co tě bolí?“

„Ještě nic, ale táta si teď prohlíží moje vysvědčení.“

Dva vidláci jdou na lov a při chůzi narazí na obrovskou díru v zemi. Přistoupí k ní a ohromeně na ni zírají.

První lovec říká:
„Páni, to je nějaká díra. Ani nevidím dno. Zajímalo by mě, jak je hluboká.“

Druhý lovec odpoví:
„Nevím, hodíme tam něco a poslechneme, jak dlouho to bude padat.“

První lovec se rozhlédne a ukáže:
„Hele, támhle je stará převodovka. Pomoz mi ji tam hodit.“

Tak ji společně zvednou, odpočítají jedna, dva, tři a hodí ji do jámy.

Stojí tam, naslouchají a nakukují přes okraj, když najednou zaslechnou šustění v křoví za sebou. Otočí se a vidí kozu, jak se řítí z houští, sprintuje přímo k díře a bez váhání skočí hlavou napřed dovnitř. Nechápavě na sebe zírají, pak se znovu podívají do díry a snaží se pochopit, co se právě stalo, když k nim přistoupí starý farmář.

„Hele, pánové, neviděli jste tady někde moji kozu?“

První lovec říká:
„To je vtipné, že se ptáte. Zrovna před chvílí jsme tady stáli, když z křoví vyběhla koza, hnala se snad stovkou a skočila rovnou do téhle jámy!“

Farmář zavrtí hlavou a říká:
„To není možné. Měl jsem ji přece přivázanou ke staré převodovce!“

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá:
„Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.“

„No, a co je na tom k pláči?“ podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.“

„Počkej, ty tomu nerozumíš,“ namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.“

Stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit.

„Tomu teda vůbec nerozumím,“ třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?“

„Já jsem zapomněl, kde bydlím!“

Na pláži vyloví láhev a v ní je lístek:
„Ztroskotal jsem na pustém ostrově. Nejsou tu ani zloději, ani policajti, ani banky, ani exekutoři, ani berňák. Chcípněte si tam u vás všichni závistí!“

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá:
„Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!“

Státník je potěšen, jak jej tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod. Stoupne si k pisoáru a vedle něj čůrá malý chlapeček, divně se na něj podívá a říká:
„Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba…“