Vtipy

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Přijde muž k šéfovi a nervózně říká:
„Dobrý den. Chtěl bych přidat.“

Šéf zvedne hlavu, usměje se a říká:
„Tak přidejte!“

Květinář přišel vlastním přičiněním o práci. Často popletl objednávky.

Např. žena poslal květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“

Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince:
„Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ odpoví matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Druhý den zase:
„Dnes jsme se učili první písmenka – A, B a C. Já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?“

„Ne,“ chválí ho matka, „to je tím, že jsi chytrý.“

Třetí den:
„Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni ho měli takového malého, jen já ho měl mnohem většího. Je to tím, že jsem chytrý?“

„Ne,“ povídá matka, „to je tím, že ti je jedenadvacet!“

Přijde cikán k doktorovi a povídá:
„Pane doktor, já už jsem úplně zoufalej. Mám jedenáct dětí, platím samý alimenty. Uřízněte mi ho!“

„Ale Dežo, to přece nemá cenu,“ namítne lékař.
„Já ti ho teď uříznu a ty za měsíc přijdeš, že ho chceš zase zpátky.“

„Ale ne, pane doktore, nepřijdu, slibuju!“

Doktor tedy provede příslušnou operaci. Neuplyne ani měsíc a cikán je zase v ordinaci:
„Měl jste pravdu, pane doktor, nedá se to vydržet. Přišijte mi ho zpátky!“

„No jo, Dežo,“ svraští muž v bílém obličej,„ ale já už toho tvého nemám. Mám tu teď jen jednoho z opice. Chceš ho?“

Cikán souhlasí a tak mu to doktor přišije.

Po delší době potká doktor Deža na ulici a ten se k němu žene s úsměvem na tváři. Doktor se zastaví a vyzvídá:
„Tak co, dlouho jsi u mě nebyl, pomohlo to?“

„Teda, pane doktor,“ rozplývá se Dežo, „je to úplně perfektní. Mám po problémech! Jakmile se něco narodí, okamžitě se to sebere a utíká to do lesa!“

Koná se pohřeb. Vdova a pozůstalí na spuštěnou rakev se slzami hází květiny. Jen tchýně do hrobu hodí něco, co s ránou narazí na víko. Ostatní se na ní divně podívají a ptají se, co to tam hodila.

„No kytky už neměli, tak jsem koupila bonboniéru!“

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se:
„Bydlí tady vdova Kohnová?“

„Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.“

„Chcete se vsadit?“

Dežo skáče na parašutistickém výcviku z letadla a před výskokem se ptá poručíka:
„Pane poručík, co mám dělat?“

„Zatáhni za tuhle šňůrku, otevře se ti padák.“

„A když se neotevře?“

„Tak zatáhni za tu druhou a otevře se ti záložák.“

„A když se neotevře ani ten?“

„Tak roztáhni ruce, mávej s nimi a křič: Já jsem pták Fénix!“

Po chvíli Dežo vyskočí, zatáhne za šňůrku a nic. Zatáhne za druhou a zase nic. Tak jen roztáhne ruce a letí dolů. Poručík to všechno pozoruje a pomyslí si:
„Už je po něm.“

Sedne k pilotovi, letí směrem zpátky do hangáru a po chvíli se vedle kabiny objeví Dežo, mává rukama a křičí:
„Pane poručík, jaký to jsem pták?“

Zastaví kamion na červenou. Ke dvířkům doběhne blondýna a zaťuká na okénko. Řidič ho stáhne a blondýna na něj:
„Jmenuju se Marie, jedu za vámi a ztrácíte náklad.“

Řidič zakroutí hlavou, padne zelená. Na příští křižovatce se scéna opakuje. Na třetí červené to řidič už nevydrží, vyskočí z náklaďáku, zaťuká na okénko auta blondýnky a když ho blondýna stáhne, tak řekne:
„Já jsem nějaký Karel, je zima, jsme v Liberci a já sypu sůl na silnici.“

Nápis u domovního zvonku Skota šetřícího elektřinou:
„Nezvoňte, každou čtvrthodinu vyhlížím z okna.“