Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

Na návštěvu přijde host a vidí jak hostitel hraje se svým psem oko.
„To musí být ale chytrý pes, když s ním hraješ oko.“

„Je to blbec! Jakmile dostane dobrou kartu, hned se prozradí. Začne vrtět ocasem.“

Slečna si v obchodu kupuje jeden jogurt, jeden rohlík, jednu minerálku. Obsluhující prodavač na ní kouká a po chvíli se jí ptá:
„Jak se tak na vás dívám, tak vy asi žijete sama, že ano?“

„Ano, ale jak jste to poznal?“

„No, s takovým ksichtem…“

Ukradne chlap v práci pytel uhlí, a když ho přenáší přes vrátnici, zastaví ho ostraha:
„Co to máte v tom pytli?“

Chlap vysype uhlí a povídá:
„To je krmení pro králíky.“

„A to vám budou žrát?“ diví se hlídač.

„Jo,“ přisvědčí zlodějíček.

„A když ne, hodím to do kamen!“

„Jak se jmenovala žena, kvůli které se ve starém Řecku vedla slavná bitva?“ ptá se učitelka Heleny.

„Nevím.“

„No přece jako ty.“

„Cože? Nováková?“

Tonda hladí ruku své nastávající a provinile jí povídá:
„Miláčku, chtěl bych se ti ještě před svatební nocí svěřit se svými milostnými přestupky.“

„Ale vždyť jsi mi o nich povídal už před týdnem.“

„No jo, ale to bylo před týdnem…“

O´Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. O´Brien se vydal na farnost za knězem:
„Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za ubohé stvoření odsloužit mši?“

Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
„Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev. Nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.“

O'Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal:
„Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?“

Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru:
„Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?“

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

„Mám si dát ještě jednu nebo si nemám dát ještě jednu?“

„Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí.“

„Pane vrchní, ještě jednu.“