Vtipy

Na gymplu se spolu baví Sněhurka a čarodějnice, kam půjdou na vysokou školu.

Sněhurka povídá:
„Já půjdu na ekonomku. Nebudu tam sice nejhezčí, ale budu nejchytřejší.“

Čarodějnice povídá:
„Já půjdu na strojárnu. Nebudu tam sice nejchytřejší, ale budu nejhezčí.“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“

Žena zemře a dostane se do Nebe. U nebeské brány ji zastaví anděl a říká:
„Než vstoupíš, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Žena odpoví:
„Dobře, jaké slovo?“

Anděl se usměje a řekne:
„Láska.“

Žena slovo správně vyhláskuje a je vpuštěna do nebe.

Líbí se jí to, a tak se ptá anděla:
„Potřebujete někdy u brány pomoc?“

Anděl souhlasí a dá jí tu práci.

Po nějaké době (čas v nebi neexistuje) se u brány objeví její manžel. Žena se ho ptá:
„Jaký byl tvůj život po mé smrti?“

Muž odpoví:
„Úžasný! Pamatuješ si na moji bývalou sekretářku, na kterou jsi vždycky žárlila? Tak jsme spolu začali chodit. Utratili jsme všechny tvoje peníze, procestovali svět a skvěle se bavili.“

Žena se na něj usměje a řekne:
„Dobře, abys mohl vstoupit do nebe, musíš správně vyhláskovat jedno slovo.“

Muž se ptá:
„Jaké slovo?“

„Československo.“

Dvě vrány sedí na poli, když si v dálce všimnou postavy, která vypadá jako člověk.

„Vidíš to tam? Co to je?“ ptá se první vrána.

Druhá vrána si to chvíli prohlíží a pak odpoví:
„To je strašák. Vypadá docela opravdově, co?“

První vrána se zamračí:
„Jak poznáš, že je to strašák a ne člověk?“

Druhá vrána pokrčí křídly:
„Podívej se mu na ruku. Nemá mobil.“

Dnes ke mně byl šéf upřímný. Ráno přijel do práce v nádherném novém autě, a tak jsem mu ho pochválil. Usmál se a odpověděl:
„No vidíš, když budeš tvrdě pracovat, stanovovat si cíle, být odhodlaný a trávit v práci dlouhé hodiny… tak si příští rok budu moct koupit ještě lepší!“

V obchodě s halenkami si žena již přes hodinu zkouší modely. Po hodině se ptá prodavačky:
„Co říkáte té halence? Ta mi sluší nejlépe, že?“

„Ano,“ říká prodavačka, „v té jste k nám přišla!“

Tim se rozhodl, že si vezme svou dlouholetou přítelkyni. Jednoho večera, krátce po svatební cestě, si v garáži rovnal golfové vybavení. Jeho žena stála opodál a mlčky ho pozorovala. Po dlouhé chvíli ticha konečně promluvila:
„Time, tak jsem přemýšlela… teď, když jsme manželé, možná bys měl přestat s golfem. Trávíš na hřišti strašně moc času. Možná bys za ty hole dostal i slušné peníze.“

Tim najednou úplně zbledl a měl vyděšený výraz.

„Miláčku, co se děje?“ zeptala se ho.

„Na chvíli jsi začala znít jako moje exmanželka.“

„Exmanželka?!“ vykřikla. „Ty už jsi byl ženatý?!“

„Ne, nebyl,“ odpověděl.

Muž jede po silnici, když ho zastaví policista. Podívá se do jeho nákladního auta a říká:
„Proč máte v autě ty tučňáky?“

Muž odpoví:
„To jsou moji tučňáci. Patří mně.“

Policista se zamračí:
„Musíte je vzít do zoo.“

Druhý den vidí policista stejného muže znovu na silnici. Zastaví ho a podívá se dozadu. Tučňáci jsou tam pořád, ale tentokrát mají sluneční brýle.

„Myslel jsem, že jsem vám říkal, abyste je vzal do zoo!“ rozčílí se policista.

Muž pokrčí rameny: „Vzal. A dneska je beru na pláž.“

Moskvan byl kupovat auto. Konečně objevil model, který chtěl. Opravdové auto snů.

Když podepisoval kupní smlouvu, ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá:
„Auto tu budete mít devátého září v deset hodin dopoledne roku 2034.“

Chlápek se okamžitě rozčílil, ale prodavač mu povídá:
„Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto deset let, to není zas tak moc!“

Zákazník povídá:
„Ale co, ten rok 2034 sám o sobě by nevadil, ale to deváté září dopoledne! To mám objednaného instalatéra!“

Strmá skála nad bezednou propastí. Ze skály roste vodorovná větev. Větve se jednou rukou drží stařík, ve druhé ruce před sebou drží knihu a čte si. Nahoře vykoukne přes okraj propasti mladík a volá dolů:
„Dědečku, slyšel jsem, že prý ovládáte nadpřirozené schopnosti?“

Stařík se pustí větve, nasliní prst, obrátí stránku, rukou opět chytí větev a znechuceně odpoví: „Nesmysl.“