Vtipy

Kostelník nalévá mešní víno, netrefí se, tak zakleje:
„Kurva, zas vedle!“

Farář ho napomíná:
„Kostelníku, neklej, Bůh tě potrestá!“

Ale je to houby platné a když se zase netrefí, zakleje. Když se to stane potřetí, naráz blesk, hrom. Farář padne mrtev k zemi a shůry se ozve:
„Kurva, zase vedle!“

Zemře pan farář přijde k Nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká:
„Musíte chvíli počkat.“

Posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká:
„Pojďte dál.“

farář se udiveně ptá:
„Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?“

Svatý Petr odpoví:
„To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili.“

„Tak co, jak se žije v pekle?“

„Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?“

„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně.“

„Nepovídej?! A proč?“

„Nejsou lidi.“

Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu:
„Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.“

„Moc děkuji za nabídku, důstojnosti,“ povídá vězeň.
„Ale na to musí být odborník.“

Když si jeptiška ve venkosvské hospodě dávala už třetího frťana, všichni štamgasti jen zírali. Dokonce začali mít připomínky. Otočila se k nim a praví:
„Tak vy si, synové Boží, myslíte, že jsem alkoholička? Nikoliv. To já jen z dobroty srdce. Matka představená má strašnou zácpu. Dám si tak ještě čtyři a až mě pak donesete do kláštera, určitě se z toho posere!“

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se:
„Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?“

„Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními.“

„Hm, to je moc špatný.“ zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se:
„Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?“

„Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má.“

Hollywoodská hvězda čte ve svém pokoji ranní noviny.

„Margaret,“ volá na svoji polovičku.

„Margaret, četla jsi už dnešní drby v novinách? Jednoduše směšné. Píší tady, že sis sbalila kufry a opustila mě. Margaret, slyšíš mě? Margaret? Margaret…?!“

Jednoho dne šel muž po silnici, když na něj zavolala žába:
„Když mě políbíš, proměním se v krásnou princeznu.“

Muž se sehnul, sebral žábu a strčil ji do kapsy.

Žába znovu promluvila:
„Když mě políbíš, proměním se zpět v krásnou princeznu a zůstanu s tebou celý týden.“

Muž vyndal žábu z kapsy, usmál se na ni a zase ji tam vrátil.

Žába znovu vykřikla:
„Když mě políbíš a proměníš mě zpět v princeznu, zůstanu s tebou celý týden a udělám cokoliv, co si budeš přát.“

Muž opět vytáhl žábu z kapsy, usmál se na ni a vrátil ji zpět.

Nakonec se žába zeptala:
„Co je s tebou? Řekla jsem ti, že jsem krásná princezna a že s tebou zůstanu celý týden a udělám cokoliv, co chceš. Proč mě nechceš políbit?“

Muž odpověděl:
„Podívej, jsem vědec. Nemám čas na přítelkyni, ale mluvící žába? To je boží!“

Potká medvěd zajíce a ten mu říká:
„Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

„Co pinďourem ti kroutil!“

Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se opět potkají.
„Čau medvěde. Co dělá Hroutil?“

„Jakej Hroutil?“

„Ten co pinďourem ti kroutil!“ vysměje se mu zajíc a uteče.

Medvěda už to štve a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat. Liška mu říká:
„Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hrkal. Až se zeptá, jakej Hrkal, tak řekni: Ten co ti ho tam strkal.“

„To je skvělý. Díky. Fakt, na to bych nepřišel,“ říká medvěd a jde za zajícem:
„Čau zajíci, pozdravuje tě Hrkal.“

„Já vím, říkal mi to Hroutil.“

„Jakej Hroutil?“

Sedí zajíc na kraji propasti, autisticky se houpe a neustále opakuje:
„Medvídek, medvídek…“

Jde kolem liška a ptá se:
„Co je, zajíci?“

Zajíc pořád:
„Medvídek, medvídek…“

Tak liška jukne malinko přes okraj, ale nic tam nevidí.
„Nic tam není!“

Zajíc ale dál opakuje:
„Medvídek, medvídek…“

Tak se liška nakloní pořádně, zajíc vstane a kopne lišku dolů. Zase se usadí, začne se houpat a opakuje:
„Lištička, lištička…“