Vtipy

Sluha John čeká v přístavu na svého pána, který se vrací z cest.

„Co je nového, Johne?“ táže se lord Edward.

„Celkem nic, Vaše lordstvo.“

„Půl roku jsem mimo Anglii a tady se zatím nic nestalo?“

„Snad jen to, že kos, který denně zpíval na javoru před vaším oknem již nezpívá pane.“

„Mohl byste mi říci proč nezpívá?“

„Protože ten javor už neexistuje,“ odpovídá John.

„Proč neexistuje, Johne?“

„Shořel, Vaše lordstvo.“

„Proboha, kdy?“

„Ten den kdy shořel Váš zámek.“

„Můj zámek shořel, Johne?“

„Ano, ten den kdy lady Victorie upadla v ložnici s hořícím svícnem v ruce.“

„A proč upadla, Johne?“

„Zřejmě v rozčilení Vaše lordstvo.“

„Ona se rozčílila?“

„Ano, když se polekala, že ji někdo viděl s tím vousatým podkoním.“

„Ale to přece není nic nového, Johne.“

„Vždyť jsem říkal, vaše lordstvo, že se nic nového nestalo.“

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a přitom si mumlá:
„Proč jsem sakra v září pil to kafe?“

V nemocnici leží pacient, celý v sádře, čouhá mu jenom přirození. Najednou mu na něj sedne včela.
„Pane doktore,“ vykřikne muž, „rychle, zažeňte ji!“

„Nemůžu,“ odvětí lékař, „jsem na včely alergický.“

Chlap navrhne:
„Tak mi s ním alespoň zatřepejte, snad ta včelka uletí.“

Lékař třepe, třepe, načež pacient zašeptá:
„Už toho nechejte, doktůrku. Já už si ji sestřelím!“

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma „MOJE RODINA“. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.

Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná:
„Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?“

Bůh a Svatý Petr si spolu vyrazili na golf. Na první jamce Bohu spadne míček do jezírka. Voda se poslušně rozestoupí, Bůh klidně odpálí míček zpět na trávník a pokračuje ve hře.

Na druhé jamce dá do úderu pořádnou sílu. Míček přistane tři metry od jamky. Země se ale náhle otřese, trávník se zvedne a míček se elegantně skutálí přímo do jamky.

Na třetí jamce skončí míček v hromadě písku. Bůh se zamyslí, stvoří život. Od bakterií přes ryby a obojživelníky se postupně vyvinou plazi, ptáci a nakonec drobní savci. Jeden z těchto savců přiběhne, popadne míček do tlamičky a poslušně ho donese do jamky.

Svatý Petr se na Boha tázavě podívá a suše poznamená:
„Tak co, hraješ golf, nebo jen zkoušíš, co všechno zvládneš?“

Víte, jaký je rozdíl mezi cirkulárkou a toaletním papírem? Žádný. Stačí chvilka nepozornosti a máte prsty v pr*eli.

Radek zve přítele na silvestrovský večírek a vysvětluje:
„Dostaneš se k nám autobusem číslo 26, vystoupíš na předposlední stanici a já bydlím hned naproti, v čísle 28. Zazvoníš loktem u branky a jak se ozve bzučák, strčíš do branky kolenem a už jsi u mě!“

„Propána,“ žasne Martin, „a proč bych měl zvonit loktem a kolenem kopat do branky?“

„Propána,“ zhrozí se Radek, „a to by ses člověče, nestyděl přijít na silvestrovský večírek s prázdnýma rukama?“

Víte proč musí být muž chytřejší než pes?

???

Aby se při honění ocásku netočil furt dokolečka.

Sněhurka přišla navštívit trpaslíky. Sedla si na stoličku.

„Sedla si.“ zašeptá ten, co je k ní nejblíž.

„Sedla si, sedla si, sedla si...“ opakují trpaslíci mezi sebou.

„Sedí.“

„Sedí, sedí, sedí…“

„Večeří.“

„Večeří, večeří, večeří…“

„Vstala.“

„Vstala, vstala, vstala…“

„Stojí!“

„I mně, i mně, i mně…“

Karkulka:
„Babičko, proč máš tak velké oči?“

Vlk:
„Abych tě lépe viděla.“

Karkulka:
„Proč máš tak velké uši?“

Vlk:
„Abych tě lépe slyšela.“

Karkulka:
„A proč máš tak velkou pusu?“

Vlk:
„Abych mohla jíst tatranky na šířku!“