Vtipy

Do baru v Texasu vtrhne rozjařený Texasan a objedná rundu pro všechny, protože jeho žena právě porodila typického malého desetikilového texaského kovboje! Gratulace a obdivné výkřiky proudí ze všech stran, jedna z přítomných turistek omdlí, když si představí rozměry desetikilového texaského novorozeněte, doutníky se rozdávají na vše strany.

O dva týdny později se Texasan v baru objeví znovu. Barman se usměje a už zdálky ho zdraví:
„A vida, hrdý otec desetikilového Texasáněte! Povězte, jakpak se tomu vašemu malému šampionovi daří, kolik už váží teď?“

Hrdý otec se podělí:
„Teď má osm kilo!“

Barmana to zmate a zneklidní, zeptá se starostlivě:
„Co se stalo? Vždyť měl už při porodu deset kilo?“

Texasan se zhluboka napije piva, otře ústa, opře se o bar a usměje se na barmana:
„No ano, ale rozhodli jsme se pro obřízku.“

Znechucená důchodkyně se hněvá na řidiče taxislužby Bolt:
„Já opravdu nechápu, proč jedeme tak pomalu, když je tady na dálnici povolená stotřicítka? Domnívala jsem se, že přeprava společností Bolt dostojí svému názvu a bude rychlá jak Usain Bolt.“

Řidič:
„Ale vždyť je rychlá jak Usain Bolt. Jeho oficiální rychlostní rekord činí 44,72 km/h. No a přesně takhle rychle právě jedeme.“

Policajty velice trápí, že jim všichni sprostě nadávají. Rozhodnou se proto svěřit Ježíši Kristovi. Jdou do kostela, přijdou k Ježíši přitlučenému na kříži a ptají se:
„Ježíši, proč nám všichni říkají, že jsme čur...?“

Ježíš jim odpoví:
„Nejdříve mě sundejte z kříže a já vám to pak řeknu.“

Policajti mu vyndají hřeby z rukou, Ježíš spadne na hubu a zařve:
„Nejdřív nohy, vy čur...!“

„Víš jak se zkouší v obchodě citlivost vibrátoru?“

„???“

„Na nose. Je to příjemný, je to pecka.“

„Ale ne každý má tak velkou nosní dírku?!“

Leží dva vandráci u kolejí, oba bez nohou. A jeden říká druhému:
„Já jsem ti říkal, že sova houká jinak!“

Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

„Mami, zejtra máme zkoušku ze zeměpisu. Můžeš mě vyzkoušet?“

„To víš že jo. Jaký je hlavní město Německa?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Francie?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Velký Británie?“

„Berlín.“

„Moc hezky ses to naučil, Adolfku.“

„Miláčku, proč jsi tu dětskou postel udělal tak vysokou?“

„Když náhodou dítě vypadne, líp to uslyšíme.“

Sedí indián u vodopádu a kouká na svou ženu jak pere prádlo. V tom z vodopádu spadne kámen jeho ženě na hlavu a zabije ji.

Indián zkušeně:
„To už je třetí pračka, kterou mi zničil vodní kámen.“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“

Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed.“

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:
„Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“