Vtipy

V sanitce jedou čtyři, vpředu sedí řidič a sestřička, vzadu lékař s pacientem. Jízda do nemocnice probíhá normálně, když najednou řidič pustí volant, oběma rukama si chytne vlastní krk a začne se škrtit, chrčet a převalovat očima.

Sanitka se nekontrolovatelně dostává do protisměru. V poslední chvíli vedle sedící zdravotní sestra chytne kabelu a z celé síly jí praští řidiče po hlavě. Řidič uchopí volant a normálně pokračuje v cestě.

Po čase se všechno zopakuje znovu. Řidič pustí volant, oběma rukama se škrtí, chrčí, převaluje očima. Sestra ho praští po hlavě, on uchopí volant a opět pokračuje v cestě.

Když se to zopakuje asi popáté, znepokojený pacient se ptá doktora co se to děje, a zda vůbec dojedou v pořádku do nemocnice. Doktor mu s klidem odpovídá:
„Nebojte se. Manžel sestřičky se dnes ráno oběsil a řidič si z ní dělá srandu.“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů?

Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se. Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou - a kuřata já vám klidně podržím.“

Babička a dědeček mají výročí svatby. Dědeček povídá:
„Babi, dáme si rande jako za mlada.“

„Dobře, dědečku, tak zítra v 17:00 před kinem.“

Druhý den čeká dědeček v 17:00 před kinem a babička nikde, čeká do 17:30 a babička nikde. Čeká do 18:00 a v 18:30 babička nepřichází, naštve se a jde za ní domů. Tam leží babička vyvalená na gauči a dědeček se jí ptá:
„Víš o tom, že jsme měli dneska v 17:00 rande před kinem?“

Babička naštvaně: „Vím, ale naši mě nepustili!“

Policista zastaví auto, které překročilo povolenou rychlost. Přistoupí k řidiči a začne ho vyslýchat:
„Pane řidiči, víte, jak rychle jste jel?“

„Ano, pane policisto.“

„A proč jste překročil povolenou rychlost?“

„No, abych stihl domů dřív, než mi vyprší řidičák.“

Policista u soudu vysvětluje, jak chytil podezřelého:
„Když jsem dorazil na místo činu, našel jsem oběť s nožem v zádech. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl muže, jak běží pryč. Začal jsem ho pronásledovat a křičel jsem na něj: ‚Stůjte! Policie!‘ Ale on běžel dál. Zrychlil jsem a znovu zakřičel: ‚Stůj, nebo vystřelím!‘ A on stále běžel.“

Soudce se zamračí:
„A jak jste ho tedy nakonec chytil?“

Policista se usměje:
„Zahnul za roh a já na něj zakřičel: ‚Přestaňte utíkat, jinak budu muset napsat hlášení!‘ Zastavil okamžitě.“

Na policejní stanici přichází žena a hlásí únos svého manžela. Policista si zapisuje podrobnosti a ptá se:
„Kdy jste si všimla, že váš manžel zmizel?“

Žena odpovídá:
„No, bylo to asi před týdnem.“

Policista překvapeně pozvedne obočí:
„Týden? A proč jste to hlásila až teď?“

Žena s klidem vysvětluje:
„Nejdřív mi to přišlo divné, že není doma, ale teprve teď jsem si všimla, že někdo odnesl i odpadky.“

Policista zastaví v noci auto, které jede podezřele pomalu. Řidič stáhne okénko a policista si všimne, že za volantem sedí postarší paní. Na zadních sedačkách sedí tři další staré dámy, každá bílá jako křída a evidentně vyděšená k smrti. Policista se zeptá řidičky:
„Paní, víte, že jedete jen 20 km/h? To je dost nebezpečné, můžete tím blokovat dopravu.“

Řidička se na něj překvapeně podívá a odpoví:
„Ale já přece jedu přesně podle předpisů! Tady na ceduli bylo napsáno 20.“

Policista si povzdechne a vysvětluje:
„To není rychlostní limit, to je číslo silnice, po které jedete. Tohle je silnice číslo 20. Doporučuji držet se běžných limitů, například 90 km/h mimo vesnici.“

Řidička se zamyslí a přikývne:
„Dobře, důstojníku, děkuji za informaci. Budu na to dávat pozor.“

Policista se už chystá odejít, ale nakonec se rozhodne zeptat:
„A co ty dámy vzadu? Vypadají dost otřeseně. Co se jim stalo?“

Řidička se na něj usměje a klidně odpoví:
„No, právě jsme sjely z Route 180.“

Jednou se svatý Petr na nebeské bráně rozhodne, že trochu zpřísní podmínky pro vstup do nebe. Když přijde první duše, ptá se jí:
„Řekni mi, co jsi udělal dobrého na Zemi, abys mohl vstoupit do nebe?“

Muž se zamyslí a říká:
„Jednou jsem šel po ulici a uviděl, jak banda motorkářů obtěžuje starou paní. Tak jsem šel k nim, kopl do jejich vůdce, shodil mu motorku na zem a řekl jim, ať tu paní okamžitě nechají být!“

Svatý Petr na něj ohromeně pohlédne a povídá:
„To je úctyhodné! A kdy se to stalo?“

Muž odpoví:
„No… asi tak před pěti minutami.“

Bůh vytvoří Adama, a když vidí, že je sám, rozhodne se, že mu vytvoří ženu. Zavolá si ho k sobě a říká:
„Adame, mám pro tebe úžasnou zprávu. Vytvořím ti ženu. Bude krásná, chytrá, věrná, laskavá, nikdy se na tebe nebude zlobit, nebude tě otravovat zbytečnými otázkami a vždy tě pochopí.“

Adam nadšeně odpoví:
„To zní skvěle! A bude to něco stát?“

Bůh na to:
„Ano, Adame. Bude tě to stát ruku a nohu.“

Adam se zamyslí, po chvíli se podrbe na bradě a opatrně se zeptá:
„A co bych mohl dostat za žebro?“

V nebi se jednoho dne Bůh rozhodne, že dá lidem možnost zeptat se ho na jednu otázku. Sejde tedy dolů na Zemi a svolá všechny lidi kolem sebe. Jeden odvážný muž se přihlásí a zeptá se:
„Bože, proč jsi stvořil ženy tak krásné?“

Bůh se usměje a odpoví:
„Aby vás, muže, přitahovaly.“

Muž se zamyslí a pokračuje:
„A proč jsi je stvořil tak hloupé?“

Bůh se na chvíli zarazí, ale pak klidně odpoví:
„Aby vás, muže, milovaly.“