Tři přání pro Popelku
Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.
Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“
Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“
Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“
V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.
Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“
Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“
Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.
Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“
Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“
Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.
Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.
Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“
Kalousek v bordelu
Přijde Kalousek do bordelu a vybere si krásnou slečnu.
Slečna:
„Tak pane Kalousku, zepředu je to za 2000 Kč a zezadu 2500 Kč. Jak to chcete?“
Kalousek:
„Tak počkejte! Za co je těch 500 Kč navíc?“
Slečna:
„To je přece daň z obratu...“
Štika jako ruka
Rybář se chvástá:
„Včera jsem chytil štiku. Úplně jako moje ruka!“
Druhý rybář:
„Kecáš. Tak chlupaté štiky neexistují.
Hudební výchova
Drzý Pepíček zvedl na paní učitelku při hudební výchově hlas.
„Pepíčku, tenhle tón se mi od tebe vůbec, ale vůbec nelíbí!“ kárá ho hnedka učitelka.
Pepíček odsekne:
„Já jsem vám říkal, že mi hudebka nejde!“
Hasičská kapela
Hasiči založili kapelu a na první zkoušce se kapelník táže:
„Jak se liší housle od klavíru?“
„Klavír déle hoří,“ odpoví hasič.
Nový pes
„Máš nového psa?“
„Je to policejní pes.“
„Vážně? Vždyť je to takový obyčejný oříšek.“
„Pssst! On je u tajných!“
Nádherný sen
Dneska jsem měl fakt boží sen. Stál jsem vedle své nádherné holky, prsa tak čtyřky a prsní dvorce jak na čtyřhru, nohy nekonečně dlouhé a pusa? Taky naprosto skvělá. Společně jsme se dívali na náš dům. No, vlastně hrad! A před ním stálo patnáct nejluxusnějších aut. Všechna mi říkala „pane“. Ty vole. Byl jsem tak strašně bohatý, že jsem mohl srát na všechno a všechny.
No, pak jsem se probudil a došlo mi, že to nebyl jen sen. Já fakt sral!
Pětadvacátého
Doktor na gynekologickém oddělení v nemocnici má vizitu. Vejde na pokoj a ptá se první pacientky:
„Tak maminko, kdypak to čekáte?“
„Pětadvacátého, pane doktore.“
Přijde k druhé pacientce a opět se ptá:
„Kdypak to čekáte vy?“
„Taky pětadvacátého.“
„A vy taky pětadvacátého?“ ptá se třetí.
„Ne, já s nima na tom školení nebyla.“
Moudrý pomocník
V jednom malém městě se v obchodě se zeleninou často zdržoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Ostatní chlapci z ulice si z něj neustále dělali legraci. Vždy mu dávali vybrat mezi desetníkem a čtvrťákem, a on si pokaždé vzal desetník, protože byl větší.
Jednou si toho všiml zelinář, vzal si chlapce stranou a povídá:
„Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš desetník? Jen proto, že je větší?“
Chlapec se usmál a odpověděl:
„Kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.“
Dej mi francouzák
„Dej mi francouzák.“
...
„Klíč, ty vole!“