Strmá skála nad bezednou propastí. Ze skály roste vodorovná větev. Větve se jednou rukou drží stařík, ve druhé ruce před sebou drží knihu a čte si. Nahoře vykoukne přes okraj propasti mladík a volá dolů:
„Dědečku, slyšel jsem, že prý ovládáte nadpřirozené schopnosti?“

Stařík se pustí větve, nasliní prst, obrátí stránku, rukou opět chytí větev a znechuceně odpoví: „Nesmysl.“

Starosta si předvolal Deža na městský úřad:
„Dežo, přiznej se! Ty jsi pálil slivovicu!“

Dežo zavrtí hlavou:
„Nepálil.“

Starosta se však nedá a pokračuje:
„Ale přístroj máš!?“

Dežo provinile sklopí oči:
„No, mám.“

Starosta celý rozradostněný:
„No tak vidíš, zaplatíš pokutu 2000 korun!“

Dežo se zamyslí a po chvíli na stůl položí dvě tisícovky. Starosta se diví:
„A těch dalších 1000 korun je za co?“

„Za znásilnění.“

Starostovi se hrůzou zježí zbývající vlasy:
„Proboha, Dežo, kohos znásilnil?“

„Nikoho. Ale přístroj mám!“

Kněz, pastor a rabín se rozhodnou zjistit, kdo z nich je nejlepší ve své práci. Každý z nich se vydá do lesa, najde medvěda a pokusí se ho obrátit na víru. Později se sejdou a sdílejí své zážitky.

Kněz začne:
„Když jsem našel medvěda, četl jsem mu z katechismu a pokropil ho svěcenou vodou. Příští týden má své první svaté přijímání.“

Pastor pokračuje:
„Já jsem našel medvěda u potoka a začal jsem mu kázat Boží slovo. Byl tak uchvácený, že se nechal pokřtít.“

Pak se podívají na rabína, který leží na nosítkách celý v sádře. Rabín si povzdechne a řekne:
„Když se na to zpětně podívám… asi jsem neměl začínat obřízkou.“

Udýchaný muž přiběhne k farmáři stojícímu na poli a zeptá se:
„Promiňte pane, mohl bych vám přeběhnout támhle po tom poli? Hrozně potřebuju stihnout vlak v 16:23!“

Zemědělec pokrčí rameny a odpoví:
„Ale jo, klidně. A když si vás všimne můj býk, stihnete i ten v 16:05.“

Když přistáli na zemi mimozemšťané, šel je Chuck Norris ukázat fotografům. Nevznikla žádná fotka mimozemšťanů, ale spousta fotek Chucka Norrise.

Manžel odjíždí na služební cestu a nechává doma s obavou svoji manželku. Klade jí na srdce:
„Pamatuj, že máme papouška a že mi všechno co uvidí vykecá. Tak doufám, že se tady nebudeš válet s cizíma chlapama!“

Manžel odjede a večer už je tam milenec. Manželka je smutná, že mají teď toho zmetka papouška, který všechno vykdáká. Milenec to vyřešil. Přehodil přes klec deku a říká:
„Tak a teď miláčku nám už nic nebrání. Dneska to bude divoký, předvedu ti něco úžasného!“

Ženská celá žhavá se ptá co to jako bude:
„Hele, ty si stoupneš zády ke mě mezi futra, předkloníš se, já se rozeběhnu z kuchyně, udělám dvakrát přemet a vrazím ti ho tam zezadu!“

A z klece se ozve:
„Do prdele, to mi radši vyřízněte jazyk, ale to musím vidět!“

Lord sedí po večeři zamyšleně u stolu. Sluha se ho ptá:
„Stalo se něco, pane?“

„Ano. Naše služka otěhotněla a já nevím, jestli budu tatínkem nebo dědečkem.“

Už bylo ke konci směny a gynekolog čekal na svoji poslední objednanou pacientku, která nešla a nešla. Po půlhodinovém čekání už nepředpokládal že přijde a tak si nalil gin s tonikem, aby se trochu uvolnil před odchodem domů. Uvelebil se pohodlně v křesle a začetl se do novin. Vtom zazvonil zvonek, tak otevřel, a do ordinace vběhla dotyčná pacientka, celá zadýchaná a omlouvá se.

„To nevadí“, odpoví lékař. „Podívejte, právě jsem si dával gin s tonikem, během čekání na vás. Nemáte také na něj chuť? Mohl bych vám nabídnout?“

„Přijímám s potěšením“, odpoví pacientka. „Tak jsem sem utíkala, že mám skutečně žízeň“.

Lékař jí podá pohár, posadí se naproti ní a začnou živou konverzaci na všechna možná témata, smějí se, když vtom ve dveřích ambulance zachrastí klíče. Lékař znervózní, vyskočí a říká pacientce:
„Moje žena! Rychle! Sundejte si kalhotky a roztáhněte nohy!“

Holt, v životě je totiž všechno relativní …

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána:
„Kouše váš pes?“

„Ne, můj pes nekouše.“

Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat:
„Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!“

„No taky jo! Ale tohle není můj pes.“