Ptá se doktor pacienta v blázinci, jak došlo k tomu, že se zbláznil.
„Sbalil jsem krásnou ženskou. Šli jsme k ní a když jsme byli v nejlepším, tak se ozvalo bouchnutí dveří a ona začala křičet, že se vrátil manžel.“

„A z toho jste se zbláznil?“

„Ne. Chtěl jsem se schovat do skříně, ale žádná tam nebyla. Tak jsem vylezl z okna a zůstal tam viset. On přišel do pokoje, rozhlédl se a bylo mu to jasný. Přišel k oknu, podíval se na mě, pak si došel pro obrovské kladivo a do každého prstu mi dal hroznou ránu.“

„A z té bolesti jste se zbláznil.“

„Ne. On si pak donesl obrovské hřebíky a do každého prstu mi jeden zatloukl.“

„Aha, a z té bolesti jste se pak zbláznil.“

„Nee. Já jsem se pak podíval dolů a zjistil jsem, že visím deset centimetrů nad zemi.“

Jeden kněz šel hrát golf. Vzal s sebou nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz zkouší druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu. Když se ani na popáté kněz nedostal blíže jak sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel a ptá se kněze:
„Otče, prosímvás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?“

„To máš tak, synu, chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že u golfu se jí člověk naučí dobře.“

„To ano, pokud je nosičem!“

Děda Kroupa pláče na hrobě své ženy.
„Tys byla tak dobrá hospodyně, kuchařka. Kdyby ses tak mohla vrátit.“

V tom se z hrobu hrabe krtek a dědek na to:
„No tak, Božka, nerozumíš srandě?“

„Podvedl jsi mě někdy?“

„Jo. Ale jen jednou. Přísahám.“

„Cože? Jako kdy? A jak se to stalo ?“

„Minulej tejden v kartách.“

Přijde Mikuláš do Jedličkova ústavu a povídá:
„Kdo zazpívá, dostane dáreček. A kdo k tomu zatancuje, dostane dárečky dva!“

Přijde Pepíček, začne nekoordinovaně mávat rukama a dělat:
„Aúaúaúaúúúa…“

„A kdo bude dělat kraviny, nedostane nic!“

Děti jsou na výletě v jeskyních. Učitelka se ptá:
„Děti, co to támhle visí za ptáčka?“

Pepíček odpoví:
„To je netopýr a nevisí za ptáčka, ale za nožičky!“

Sedí vrána na větvi. Přijde k ní zajíc a ptá se:
„Co tam děláš?“

Vrána odpoví:
„Vidíš, machruju.“

„A můžu machrovat s tebou?“ ptá se zajíc.
„Tak pojď“ odpoví vrána a zajíc vyleze na větev. Za chvíli přijde liška a ptá se:
„Co tam děláte?“

„Machrujeme, to snad vidíš, ne?“ říkají vrána a zajíc.

„A můžu machrovat s vámi?“ ptá se liška.

„Tak pojď k nám“ a liška si také vyleze na větev. Za chvíli přijde medvěd a ptá se, co tam dělají.

„Machrujeme, machrujeme!“ odpoví zvířata.

„A můžu machrovat s vámi?“ ptá se medvěd.

„Můžeš.“

Medvěd vyleze na větev, ta pod jeho váhou praskne a všichni se řítí dolů. Vrána zamává křídly a za padajícími zvířaty zařve:
„Co machrujete, když neumíte lítat?“

Květinář přišel vlastním přičiněním o práci. Často popletl objednávky.

Např. žena poslal květiny, objednané manželem, který byl na služební cestě. Byla poněkud překvapena, když u kytice našla lísteček:
„Přijměte naši upřímnou soustrast.“

Daleko více však byla překvapena právě ovdovělá žena, z jejíž kytice vypadl lísteček:
„Je tu tepleji, než jsem myslel. Škoda, že tu nejsi také.“

Manželka už ztratila trpělivost s pitím svého manžela a rozhodla se, že ho postraší a vytrestá. Převlékla se za Lucifera, a když se v noci připotácel opilý domů, tak na něj zpoza rohu vyskočila a zavřeštěla.

Manžel si ji prohlédl a s klidem gentlemana odpověděl:
„Mě nevyděsíš frajere.“
„15 let jsem ženatej s Tvojí ségrou!“