Pacient přichází k lékaři a stěžuje si:
„Pane doktore, já mám strašný problém. Každé ráno, když vstanu, mě bolí celé tělo. Když se dotknu hlavy, bolí to. Když se dotknu hrudi, bolí to. Když se dotknu nohy, bolí to. Co se mnou je?“

Doktor se na něj chvíli zamyšleně dívá, poté vezme pacientovu ruku, prohlédne si ji a povídá:
„Myslím, že jste si zlomil prst.“

Nově jmenovaný ředitel sedí ve své kanceláři, přehrabuje se papíry na stole, když v tom někdo zaklepe na dveře.

Ředitel chce udělat dojem, zvedne sluchátko, pak řekne dále, načež vstoupí borec v montérkách, ředitel přikryje dlani sluchátko a řekne mu moment, potom do sluchátka říká:
„Spolehněte se pane ministře, všechno je zařízené, kdyby byly nějaké problémy, tak zavolejte.“

Položí telefon a říká:
„Vy byste potřeboval co?“

A borec v klidu:
„Já jsem Vám přišel zapojit telefon.“

Na návštěvu přijde host a vidí jak hostitel hraje se svým psem oko.
„To musí být ale chytrý pes, když s ním hraješ oko.“

„Je to blbec! Jakmile dostane dobrou kartu, hned se prozradí. Začne vrtět ocasem.“

Starý drsný kovboj z Texasu poradil své vnučce, že pokud chce žít dlouhý život, tajemství spočívá v tom, že si každé ráno nasype špetku střelného prachu do ovesné kaše.

Vnučka ho poslušně poslouchala a dělala to celý život, až do svých 103 let, kdy zemřela.

Po sobě zanechala 14 dětí, 30 vnoučat, 45 pravnoučat, 25 prapravnoučat… a čtyřicetimetrový kráter tam, kde kdysi stálo krematorium.

Najdeme-li pět důvodů, proč by se věc nemusela podařit a odstraníme je, okamžitě se objeví důvod šestý.

Dědek se ptá báby:
„Co děláš radši, pereš nebo šiješ?“

Bába na to:
„No, asi šiju...“

Dědek se usměje a povídá:
„No to jsem rád. Já jsem se totiž posral, tak jsem to vystřihl.“

Chuck Norris byl kdysi vrchní vyjednávač pro FBI. Jeho práce spočívala v tom, že zavolal telefonem kriminálníkovi a řekl:
„Tady Chuck Norris.“

Chlap se vrátí domu ve tři ráno, úplně opilý. Manželka ho začne ve dveřích zpovídat:
„Kdes byl?“

„No, stará, sem si trochu užíval.“

„A kolik jsi utratil?“

„No, asi tři tácy.“

„Cože? Tři tisíce? Ty idiote, dovedeš si představit, jak dlouho by mi vydržely tři tisíce?“

„Hmmmm, no, nepiješ, nekouříš, máš vlastní kundu… Takže asi až do smrti.“

Jednou takhle přijelo před babiččin dům policejní auto a z něho vysedl policista a dědeček. Policista vysvětluje babičce, že starý pán se ztratil v parku. Babička povídá dědovi:
„Prosím tě, jak ses mohl ztratit? Chodíš tam přece už třicet let!“

Dědeček se naklonil k babičce tak, aby policista nic neslyšel, a povídá:
„No, já se vlastně neztratil, jen jsem byl unavenej a nechtělo se mi domů pěšky.“