Pepíček zazvoní u dveří sousedů. Otevře paní Lambergová a ptá se:
„Co chceš Pepíčku!“

„Našel jsem vašeho kanárka.“

„Ale Pepíčku, to je kočka,“ diví se sousedka.

„Já vím, kanárek je uvnitř!“

Pan Mayer umřel a šel rovnou k bráně nebeské.
„Zpátky“, řekli mu tam, „máme tady o vás, že jste hrál karty a fixloval při tom.“

Pan Mayer tedy začal smlouvat s Bohem, aby ho přesto do nebe pustili. Odpověď ale byla stále stejná:
„Hazardní hráče do nebe nebereme.“

„Ať tedy rozhodne jedna partička“, navrhl pan Mayer. „Když vyhraju půjdu do nebe a když ne, tak do pekla.“

Bůh souhlasil. Archanděl Gabriel přinesl karty a Otec měl rozdávat. V tom ho ale Mayer přerušil:
„A to bych si ještě vyprosil. Žádné zázraky!“

Leží doma děda na smrtelné posteli, pustili ho domů na těch posledních pár dnů a vypadá to, že konec už brzy přijde. Najednou pomalu otevře oči, začichá a ptá se:
„Bábo, ty smažíš koblihy?“

„Jo, smažím.“

Děda v sobě sebere poslední síly, vyplazí se nesmírně ztěžka z postele do kuchyně, už už natahuje ruku po talíři s koblihama a najednou PLESK!

Bába ho praští přes ruku a říká:
„Kuš dědku, ty jsou na pohřeb!“

Maskovaný lupič zastaví osamělého chodce. Ten mu odevzdá všechny peníze, které má u sebe, a žádá ho:
„Mohl byste mi dát potvrzení? Víte, pro manželku.“

Vypráví syn po příjezdu ze školního výletu:
„Na hotelu jsme bydleli společně s partou cikánů. Stala se mi taková divná věc. Spletl jsem si pokoj. Ale můj notebook tam byl!“

Na policejní stanici ve Skotsku:
„Tak vy víte pane, kdo vám odcizil váš automobil?“

„Ano, pane inspektore. Ale nepospíchejme s tím. Počkejme až ho přelakuje.“

Po ulici jde pán a tleská.

„Proč tleskáte?“ ptá se ho jiný chodec.

„Plaším krokodýly.“

„Vždyť tady žádní nejsou.“

„Samozřejmě. Protože tleskám.“

Žena přijde domů a povídá svému manželovi:
„Pamatuješ jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!“

„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“

„Margie mě doporučila k jednomu hypnotizérovi a ten mi poradil si stoupnout před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat: Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! Nebolí mě hlava! No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“

„No to je skvělý!“ nadšeně přitakává manžel.

Jeho žena pak říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let. Proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?“

Manžel souhlasí, že to udělá. Po první návštěvě u hypnotizéra se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde do koupelny, vrátí se za pár minut a skočí do postele. Pomiluje vášnivě manželku, jako nikdy předtím. Jeho žena celá omámená zvolá:
„No tak to bylo tedy úžasné!“

Manžel odpoví:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“

Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava ji jde do závratě a jenom slastně vzdychá:
„Pane Bože, pane Bože…“

Manžel opět řekne:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.

Tentokrát ho manželka potichu následuje a tam, v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do zrcadla a říkat:
„To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka. To není moje manželka!“

Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu…

Syn se ptá otce:
„Jaký je rozdíl mezi teorií a praxí?“

Otec odpoví:
„Bež se zeptat matky, jestli by dala sousedovi za 3 milióny...“

Syn:
„Máma odpověděla, že ano!“

„Teď se běž zeptat sestry, jestli by to taky udělala za 3 milióny...“

„Ségra odpověděla, že taky ano!“

„No tak to vidíš synu. Teoreticky máme 6 miliónů, ale prakticky máme doma jenom dvě kurvy.“